Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Queensrÿche byli v situaci s esem v rukávu, tj. vynikajícím albem Empire, které se výtečně prodávalo a za sebou jedinečný průlomový počin Operation: Mindcrime z roku 1988. Pověstný ingot železa je potřeba kout dokud má správnou teplotu, a tak lačnícím příznivcům bylo roku 1991 předhozeno zajímavé live CD. Toto album bylo nahráno na předlouhém 14-ti měsíčním turné. Vyšlo i jako videozáznam, kde je možné zhlédnout výpravnou show s hosty (mj. Pamela Moore), která se odehrávala jako divadelní představení v kostýmech a kompletně se přehrávalo album Operation: Mindcrime.

Na tomto živém počinu mi smrdí snaha znít jako na CD, pravda jisté nuance, především v rytmice a kytarách lze cítit, taktéž Tate občas řízne mimo. Na živých nahrávkách upřednostňuji živelnost a zapojení publika, prvky kteréžto stvoří neopakovatelnou atmosféru. V tomto případě se nepovedlo udělat silné živé album a spíše ho beru jako profesorskou live přehrávku, potvrzující um zúčastněných umělců a především jako dokument doby.

Nástup alba je gradující a davy bouří, na můj vkus příliš v pozadí. Přestože jsem kritizoval profesorkou snahu přehrát CD co nejdokonaleji, musím uznat, že především bicí znějí skvěle. V Revolution Calling se ještě osazenstvo i hudebníci zahřívají, ale s nástupem ústředního refrénu atmosféra stoupá k bodu varu. Ten se daří atakovat i v Operation: Mindcrime, a je radost nechat si pohazovat vnitřnostmi mohutnou rytmikou a duši polaskávat výtečnými kytarami a až neskutečně přesvědčivým a přesným Tatem. Aby sterility nebylo toliko, občas Queensryche zapojují i obecenstvo, ale po špetkách k neprospěchu celku.

Hromový rozjezd Spreading The Disease vykračuje k očekávanému vrcholu ještě přes jednu „překážku“ k mistrovskému štychu. Musím uznat, že kvalita provedení megahitu Suite Sister Mary je živě strhující a jen podtrhuje hitový potenciál zvěčněný do studiové nahrávky. Skladba v živém provedení získává další rozměr a narůstá do nedozírných mezí. Položte se a nechte se nést fantastickou výpravou a kompletním osazením účinkujících jako na studiovém CD. Nebudete ošizeni ani o skutečný sbor. Živé album tak představuje svědectví jedinečných neopakovatelných momentů, které by nejedna kapela ráda vrátila zpět a přála si věčnou trvanlivost slastné pomíjivé děvky slávy.

Stejně jako na studiovém CD přináší The Needle Lies rozprášení předchozích strhujících minut. Protřepat vlasy a trochu pozapomenout… Daří se Vám? Mě nikoli. Náladu zvedá vzdušná a chytlavá Breaking The Silence, i když v refrénu to trochu skřípe. Závěr živáku se line v nižší kvalitativní laťce stejně jako album, které po hlavním hřebu nemá už co příliš nabídnout. Snad Pink Floydovský úvod Eyes Of A Stranger stojí za pozornost. Zaposlouchejte se do činelů a celkově rytmiky, neslyšíte zde stavební kámen rytmické sekce numetalových pionýrů Korn? Bez semínka nevzejde ani pažit.