Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V období mého recenzentského útlumu jsem se v ústraní rozhodl, brát si kapely na paškál s větším důrazem a kompletně probrat jejich diskografie. Jedná se o spolky, jejichž tvorba mě provází a kříží se celým mým posluchačským životem. Pravda vybrat si první kapelu k tomuto účelu bylo složité. Chtěl jsem sáhnout až k počátkům hard rocku, ale to si nechám asi na důchod. První kdo dostane tu „čest“ být kompletně rozebrán, jsou američtí (později) progresivisté Queensrÿche z amerického Seattlu. Nevidím tak důvod, proč nezačít od debutního eponymního EP z roku 1983. Kapela v době vydání prvního EP byla pohromadě cca 2 roky a lze to z poslechu odtušit. Ihned od prvních úderů cítím, že mladíci se s nadšením vrhli na hudbu, která se jim v té době líbila a jali se dout do plachet heavy a power metalu, ale prozatím bez výrazného vlastního uměleckého vkladu. Zkráceně by se to dalo charakterizovat jako přípravka pro věci příští. Kapela se vyhrála a po získání jistoty a základní podpory příznivců se až později osobitě vyprofilovala.

Jisté kvality však v drážkách prvotního EP nacházím dodnes. Hlavní inspirační zdroje lze nalézt v Iron Maiden a Judas Priest. Geoff Tate duje do hlasivek ještě lehce neohrabaně, ovšem rozsah a čisté stoupání do výšek ho pasuje na jednoho z nejrespektovanějších pěvců, který si brousil hlasivky na dobové heavy metalové top zpěváky. Eponymní skladba především cituje ranné Iron Maiden (v podstatě celou NWOBHM), co se týče struktury skladby, rytmické sekce i melodií. Ranný Maiden odstín je na šedivou nepopsanou zeď nanášen inteligentními střiky i v další skladbě, které nepřeslechnutelně vévodí vydařený refrén a cválající heavy metalová atmosféra. První dvě skladby EP v podstatě jmenují dominantní činitele a vlivy na samotné mladé uskupení. Vizáží a stylem oblékání zcela zapadají do vzdouvající se vlny z britských ostrovů, říznuté rodící se hairmetalovou módou za velkou louží. Při pohledu na dobové klipy mě neskrytelně cuká koutek, ale doba byla taková.

Neotřelý rozjezd skladby „Blinded“ se rozvíjí do zajímavého motivu, který je bohužel klamavě zalit klasickým metalickým kovem se silnou krustou vysokých klenutých vokálů. Motiv z úvodu opět dostává prostor až v závěru a za podpory psychedelických kytar a hypnotizující rytmiky, dochází k prvnímu uměleckému kreativnímu progresivnímu zápalu motorů. Pomyslný vrchol debutového EP spatřuji v povedené, chytře strukturované “The Lady Wore Black“ navoněné upřímným baladickým odérem. Vůči laciným vlezlým cajdákům a oplodňovákům jsem velmi obezřetný. Nic takového v nabízeném kousku na posluchače nečíhá. Procítěné vokální podání, decentní instrumentace, časem luxusně exploduje k vypjatějším emocionálním polohám. Bravurně zahrané a kompozičně vyhraněné. Z dnešního pohledu je tato balada nevyčerpatelným rodištěm mnoha skladeb, které později Queensrÿcheeskortovali do výšin.