Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Radiation - Reactor Collapse

RadiationReactor Collapse

Bhut26.6.2025
Zdroj: LP //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Výsledek je funkční a zejména pro příznivce klasického metalu zaručeně bezchybná volba.

Klikatá, nečekaná a přesto veskrze krátká byla cesta tohoto LP od vydavatele do mých sluchovodů. Ačkoliv žádná žádost vyloženě nezazněla, přišlo by mi nefér gramodesku prostě sbalit a neučinit alespoň drobný revanš v podobě recenze. A tak tu předkládám svůj úhel pohledu na nahrávku, kterou bych z vlastní iniciativy nevyhledal. Je to prosté – není to black metal.

 

Žánrem je osvědčený thrash metal s hrubostí death metalu a zatěžkaností doom metalu. Složitá definice? Zaručeně. Od toho tu přece jsem. Další příměsné koření však ode mne v oškatulkování již nečekejte. Tohle je holý fakt, na kterém stojí i padá celé album. A to je, prosím, velice důležité. Odbočky nejsou – jen se to tu mydlí v osvědčených a řemeslně poctivě odehraných intencích, které mají pánové v krvi. A že Radiation není žádná nová potvora na scéně, dokazuje už pradávné demo z roku 2009. Čumíte? Já taky čuměl, že jsem o té kapele dosud tak nějak neslyšel. Nicméně to všechno dejme stranou a vrhněme se s čistým štítem na dílo Reactor Collapse.

 

Nemusíte být hrdinové z pevnosti Boyard, abyste po součtu indicií získali možný úsudek, kterak výsledek zní. Máme tu thrash/death metal, název kapely i desky odkazující na nukleární alarmy a zelenou obálku (ne, žádní Type O Negative), kde z chladicí věže reaktoru vylézá obludný pavouk, metaforicky na sebe přejímající obecnou hrůzu a zkázu, která nešikovným lidským faktorem může z podobných stanic vyběhnout. Historie již zná řadu podobných přešlapů – a nemusíme se hned stěhovat do Pripjati. Však nedaleko máme příběh o jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích (respektive její havárii v sedmdesátých letech). Zkáza a poukazování na lidskou bezohlednost je hnacím motorem téhle muziky.

 

 

Z toho jednoduše plyne, že tu není prostor pro volné tempo a lehké momenty. Je to ve své podstatě velmi těžká deska, kterou jsem při prvním kontaktu nedokázal rozžvýkat celou a poslech si musel jednoduše dávkovat. Teprve po čase jsem dokázal vstřebávat a pozřít dílo jako celek. Je to totiž obzvláště hutné – a když máte dojem, že už to hraje dost dlouho, zjistíte, že jste u třetí položky na seznamu. Je to dáno i tím, že jednotlivé skladby nejdou pod nějaké čtyři minuty, ale ždímají posluchače i k vyšším – třeba sedmi – minutám. V tomto ohledu to chce určitou trpělivost. Na druhou stranu čtete názor člověka, který se thrash metalem, potažmo death metalem zas tolik nezaobírá. Ale mám-li vytáhnout srovnání třeba s tuzemskou thrashovou značkou Faüst… Asi srovnávám nesrovnatelné, ale nedá mi to. No, prostě Fausti jsou chytlavější a obecně je ta jejich hra taková líbivější a funguje okamžitě, kdežto Radiation jsou složitější. Není to ani o nějaké komplikovanosti, jako spíše o celkové atmosféře a náladě všech skladeb, které jsou mohutné – ve smyslu masivnosti a objemu. Asi to nedokážu lépe definovat, ale prostě mi album přijde náročné na poslech. Nebo spíše na výdrž v soustředění a udržení pozornosti.

 

Výsledek je však funkční – a zejména pro příznivce klasického metalu zaručeně bezchybná volba. Uši hledající neotřelé postupy, barevnější kompozice a míchání různých forem si už tolik nezatleskají, přesto věřím, že i takovým nemusí být Reactor Collapse proti gustu. Je to jistota. Silná, těžká a energická – stejně jako plutonium.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky