Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rage Against The Machine - Renegades (kompilace)

Rage Against The MachineRenegades (kompilace)

Jirka D.13.2.2012
Zdroj: CD (# 499921 2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si deska neustále udržuje vaši pozornost; v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM.

V pořadí čtvrtá zastávka u této kapely nás zavede k albu Renegades a bude to zastavení předposlední. Datum vydání oné nahrávky spadá do prosince roku 2000 a mnozí z vás minimálně tuší, že tohle datum se nachází již za horizontem fungujících RATM. Rychlý a pro většinu fanoušků asi nečekaný konec učinil 18. října téhož roku svým prohlášením frontman Zach de la Rocha, který uvedl: „Cítím, že je nyní nutné opustit Rage, protože proces našich rozhodnutí kompletně selhal. Vůbec už se nejedná o setkávání našich společných tužeb nás čtyř jako kapely a z mého pohledu to značně snižuje naši uměleckou a politickou myšlenku.“ Ať už za tímto rozhodnutím byly politické názory, neshody, či cokoliv jiného, faktem zůstává, že s koncem roku 2000 končí i éra Rage Against The Machine a to až do roku 2007, kdy se tito čtyři muzikanti opětovně ujednotili a ohlásili reunion. Asi by stálo za krátkou zmínku uvést, že zbylí tři členové dávají po odchodu de la Rochy s Chrisem Cornellem (Soundgarden) dohromady v podstatě all-star band Audioslave, se kterým mezi roky 2002 a 2006 vydali celkem tři studiové (a nutno podotknout že dosti slušné) nahrávky.

 

Vraťme se ale nazpět do roku 2000 k albu – kompilaci Renegades. Proč kompilaci? Pro mnohé bude následující informace nošením dříví do lesa, ale pro úplnost je třeba uvést vše, jak se sluší a patří. Deska obsahuje tucet skladeb a jedna vedle druhé jsou předělávky písní jiných interpretů, jak se dnes říká hezky česky „cover“. Viděl bych v tom poctu a poklonu, kterou chtěli RATM složit svým velkým vzorům, učitelům a kolegům, i když motivace toho či onoho může být samozřejmě různá. Při pátrání po originálech jednotlivých písní se budeme pohybovat v poměrně rozsáhlém časovém období, nejhlouběji se dostaneme do roku 1965, ze kterého pochází původní nahrávka „Magie’s farm“ od Boba Dylana, nejmladší věcí na desce by byla skladba „The ghost of Tom Joad“ od Bruce Springsteena z roku 1995. A stejně jako je rozmanitá časová osa, jsou zajímavá i jména interpretů, u kterých se RATM zastavili. Kromě dvou zmíněných jmen by si poznámku zasloužili MC5, Cypress Hill, The Rolling Stones, Monor Threat, The Stooges a další více či méně známí umělci, jejichž tvorba se žánrově pohybovala od klasického rocku, přes hardcore, punk až po rap a hip hop. Výsledkem je rozmanitá kolekce písní, ve kterých lze dohledat skladby plné smutku („Beautiful world“) stejně jako skladby rozverné, rytmicky chytlavé, prostě „funky“. Poslech Renegades je vůbec celkem pohodovou záležitostí, deska se vpřed ubírá v pomalejším tempu (kromě „Kick out the jams“ a „In my eyes“, ty vás nakopnou ze židle), působí rozvážně, nenásilně a srovnaně, přesto naléhavě a silně. Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si neustále udržuje vaši pozornost, v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM. Nakonec docházím i k závěru, že není nutné znát původní verze, tahle deska se dokáže postavit na své vlastní nohy poměrně dobře a úspěch takové „Renegades to funk“ (původně od Afrika Bambaataa) je toho jasným důkazem.

 

V závěrečném odstavci by si krátkou zmínku zasloužil i obal desky, který byste při podrobnějším pátrání dohledali v několika barevných vydáních, snad se nepletu, když napíšu že ve čtyřech. (Úplně na okraj si dovolím poznámku, že jsem dokonce slyšel i dvě různě zaranžované verze skladby Kick out the jams, ale nic moc bližšího o tom nevím.) Ale zpět ke grafice. Titulní čtyři písmena a jejich stylizace jsou v podstatě kritickou odpovědí na podobné dílo pop artového umělce Roberta Indiany, který do podobné pozice umístil hlásky ze slova „Love“. Listování vnitřkem bookletu se nese na protiamerické, protivládní a protikapitalistické vlně zcela v duchu RATM, tedy žádné překvapení, které by vás vyvedlo z dobré míry. Uvedené věty-citáty jsou dílem Joshe Koppela, jsou doplněny o „žánrové“ fotografie; najdete jich tam vícero a většinou u nich budete přemýšlet. Závěrečné „You are not a slave“ napsané na jednodolarové bankovce vystihuje asi to podstatné, stojí za hřích se zastavit a zalistovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky