Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ragnell - Rebirth In Darkness

RagnellRebirth In Darkness

Bhut28.11.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Mexická vlna vyvolaná povedeným albem by mohla zvednout ze židle i vás a věřte, že nejde jen o davovou mánii. To album v sobě prostě něco má.

Že bych začal sypat z rukávu kapely, když se řekne Mexiko, to zrovna ne. Ale k té hrstce, kterou se snažím držet v povědomí si rád připíšu i pojem Ragnell. Je to relativně mladá kapela, která za necelých deset let vypustila dvě velké a dvě menší nahrávky. O té poslední velké si nyní něco povíme. Jmenuje se Rebirth In Darkness a najdeme na ní ještě přehrané songy z prvotního EP Black Requiem. Názvy možná tuctové, ale hudba je výrazně schopnější.

 

Píšu sice, že jde o cosi lepšího, ale pořád musíte brát nějakou rezervu. Stejně jako v autě. Však si to vezměte – nějaká trojice chlapíků z Tolucy se rozhodne hrát tvrdou muziku a za deset let o nich píše nějakej čičmunda z Čech, jací to jsou dobří umělci. Nicméně jistá nápaditost a snaha o svěží materiál tam prostě je. Tu energii nelze přehlédnout, navíc to fakt není marný materiál a některé úseky jsou opravdu povedené. Z tohoto koutu zeměkoule pramení především dobře očerněný death metal, což je právě případ Ragnell. A pro srovnání lze vzpomenout i kapelu Armada, která nejednou hrála i v ČR, však jsem s nimi jednou v Exit-usu zůstal asi do šesti do rána na baru… ale zpět. Ragnell sice nejsou takoví sekáči, ale pivko bych si s nimi klidně dal. Možná i tu tequillu, kterou jsem neměl od doby… brr, hnusná vzpomínka. Co jsem to chtěl? Jo, psát recenzi.

 

Nutno nastavit nový odstavec a směr toku myšlenek. Takže, co se mi na skupině líbí je její rozmanitost a rozprostření určitých elementů, které využívají. To znamená, že třeba chorály, či sbory (ne nutně stadionové, ale spíše takové mystické a ne zas zcela gregoriánské) se neobjevují v každé skladbě. Mezi těmi, kde je tato technika použita, je určitý rozestup, třeba dvou písní. Tohle je celkem fikaný krok, neboť tím parádně udržují pozornost poslechu. Na začátek desky nasekají výpalnější kusy, pak tam šťouchnou takovéhle výjevy, aby receptory zas o něco přiostřily. Pak zase něco svižného a později, kdy by člověk měl upadnout v monolit, vytáhnou zase nějaký výstřelek. To přece není vůbec blbě poskládaná deska.

 

 

V úvodu jsem psal, že do soupisu písní je vměstnáno ještě starší EP. To platí pro dva závěrečné kusy, které jsou z Black Requiem vybrány. Takže celé znění tu není, jen nová verze dvou věcí. To mi taky přijde celkem sympatisch. Protože nezaplňují stopáž celou verzí, ale vyzobnou jen to potřebné, či zajímavé. Ostatně do kontextu zbytku to celkem pěkně sedne. Celek je pak nerozbitný a odolný. Takové desky je dobré držet v patrnosti, sice to nejsou stylotvorné milníky, dějiny a žánry podporující adorace, avšak ani bezduchosti vezoucí se na nějaké vlně. Je vidět, že Ragnell jdou svým směrem a hrají s jasnou vizí. To se mi líbí, a proto jejich snahu dávám na odiv.

 

Zkuste se na moment pasovat do role hledačů nových nadějí (nikoliv super hvězd, protože to je nesmysl) a objevit v takto neznámých interpretech to zajímavé. Vycítit z jejich muziky tu chuť, energii a svěžest a náležitě toto ocenit. Pochopitelně že nutkání srovnávat s nějakým význačnějším jménem se dostaví, to by pak nesměl nikdo mít přehled, ale dát někomu šanci a odkrýt jeho skutečně dobré úmysly je tak trochu povznášející. No, možná trochu zbytečná filozofie, ale pro případ Ragnell celkem na místě. Alespoň teď to tak vidím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky