Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rarog

Rarog'gHomo ad Fundum

Garmfrost14.6.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: I méně známí představitelé rozsáhlé polské scény dokážou nabídnout skvělý zážitek. Rarog'g se pohybují v atmosférickém black metalovém prostředí jako ryba ve vodě.

Náhodné klikání na youtube se pokaždé nevyplácí. Plno hovadin člověka umí unavit, nicméně „objev“ takových utajených perliček, jako jsou polští Rarog'g, umí potěšit. Z hledání informací a všeho možného kolem této kapely, vyplývá, že za sebe nechává hovořit muziku. Svou tvorbu nesvěřuje do rukou žádnému labelu, ale vydává si ji sama. Rovněž obaly, zvuk atd. má pevně ve svých rukou. Zaujalo mě, že Rarog'g není začínající kapelkou, ale scénu brázdí dvacet let. Aktuální řadovka Homo ad Fundum je třetím počinem, kterým dávají světu na vědomí, že nevšimnout si jich by byl hřích.

 

Při zběžném pohledu na sestavu je potěšujícím faktem, že až na změnu na postu pěveckém a zároveň basujícím v počátcích drží pánové věrně při sobě beze změny. Přitom si lze všimnout, že se všichni věnují dalším, neméně zajímavým projektům (např. Lathspell). Rarog'g produkuje už od své prvotiny Fire melodickou formu blacku. Ta samozřejmě v počátcích ještě neoplývala silnou podmanivostí následujících desek, ale k povšimnutí je vyspělost a chytlavost materiálu. Přesuňme se ale do současnosti, která zastihla kapelu v mimořádné kondici. O polskou scénu nemám strach, svou ohromností plnou velkých jmen dobývá svět už pěkně dlouho. V tak silné konkurenci není snadné vyniknout a mnohdy se tak ani nestane. Rarog'g se proto drží stranou. 

 

Jestliže Fire nabízela silné melodie a bohatou atmosféru, eponymní následovník ubíjel posluchače surovostí, přesahující bohatě deathové hranice. Homo ad Fundum, které je plné poutavých vyhrávek a pozvolného tempa, se od svých předchůdců odpoutala nečekaně daleko. Zároveň se jedná o první počin nazpívaný v mateřském jazyce. Stylové kormidlo Rarog'g natočila směrem, kde vládnou velikáni jako Mgla nebo Mord'A'Stigmata. Nálada desky Homo ad Fundum mi je velice příjemná. Rarog'g ve své přímočařejší rovině dokáží vykouzlit velice silné okamžiky. Zmínil jsem ale volnější tempo. Kapela umí sypat, což dokázala na předchozích deskách. V současnosti je tempo mnohem variabilnější, přizpůsobené náladě dané skladby. Ještě aby ne, když za bicí sestavou najdeme hostujícího Daraye z např. Vader, Vesania, Dimmu Borgir a spoustu jiných. Mou pozornost si deska získala vskutku nádhernou linkou v závěru Poprzez czarne światło. V ten okamžik jsem věděl, že se nebude jednat o letmou známost.

 

 
Zpěvák Markus, který nazpíval předchozí nahrávky, se na Homo ad Fundum zhostil pouze doprovodných zpěvů. Sólové party převzal kytarista Stone a nutno dodat, že kapelnímu výrazu a atmosférickému rejstříku tato změna prospěla strašně moc. Líbí se mi jeho barva hlasu, frázování i schopnost vypíchnout daný moment. Homo ad Fundum má své vrcholy i útlumy. To nezastírám. Útlumů mnoho není, jen vedle frenetických výbuchů může mantrická Surtur's Fire vypadat fádněji, než kdyby se nacházela ve společnosti méně výstavních songů – pro příklad si vezměme závěrečnou katarzi Funus Mundi. U té mi až slza ukápne. A přitom taková blbost.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky