Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Brazilská horda Rebaelliun holdující surové formě death metalu s vydáváním řadových alb nikam nekvaltuje. Aktuální Under the Sign of Rebellion je teprve čtvrtou deskou v pořadí. Rebaelliun se zjevili na scéně už na sklonku devadesátek, nicméně po vydání druhého počinu Annihilation sena půl druhé dekády odmlčeli. Od návratové a velice zdařilé desky The Hell's Decrees uteklo opět sedm let a vznikal tak prostor pro dohady o dalším rozpadu.

Rebaelliun opustili pohostinnou stáj labelu Hammerheart Records a vsadili na polského vydavatele Agonia Records, který má možnost a schopnost kapelu dostat do širokého povědomí a nakopnout tak zájem nejen pamětníků, ale i nových možných fans. Kapela sama o sobě se mnoho nezměnila. Možná už nemůžeme mluvit o naprostém extrému prvních desek. Nahrávka s názvem evokujícím ikonickou perlu všech perel se honosí krapet čistší produkcí, díky které je poslech příjemným zážitkem.

Under the Sign of Rebellion ještě nazpíval Lohy Fabiano, který s kapelou válčil přes dvacet let a vyjma debutu nahrál všechny dosavadní desky. Bohůmžel vloni zemřel, ale zůstala po něm tato památka. Jeho party drží Rebaelliun přesně tam, kde je jejich fans mají rádi. Uvidí se, jak se bude dařit jeho nástupci - rovněž basujícímu growlerovi Brunovi Aňaňa, jehož můžete znát z Postmortem Inc. nebo M26.

Under the Sign of Rebellion je dle slov vydavatele manifestem hněvu a vzdoru. Tentokrát proč ne? Z tohoto alba podobné emoce doslova cákají na všechny strany. Nevím, zda souhlasit se vším, každopádně Rebaelliun jsou na vrcholu svých možností. Kapela skvěle zhodnocuje své zkušenosti a přitom nezapomíná být stále vzteklou bestií, které nestačí žít z dávné slávy. Žádnou únavu postarších pánů jsem nezaznamenal. Vášnivý naturel se v jejich případě pojí s láskou k temnotě a odporu vůči vládnoucím třídám či křesťanství. Trochu klišé, viďte, ale nijak trapné. Kapele to ve svém rozpoložení sluší.

Máme zde jedenáct vypalovaček hnaných variabilním tempem. Stopáž necelých čtyřicet minut je pro tento styl tak akorát. Všechno příjemně odsýpá, nezahálí. Styl Rebaelliun, jak bylo řečeno výše, není bezhlavým bordelem, v němž se vyznat, je kumšt. Borci hrnou to, co umí, co milují, a čemu věří. Neobjevují nic nového, vše se odehrává na známém poli. Nikoho však nekopírují, nebudeme-li se rýpat v mnohdy hodně slyšitelných asociacích známých nejen v brazilských vodách.

Dobrý death metal v rukou Rebaelliun potěší každého milovníka ryzího stylu a dobré muziky. Kapela ví, jak docílit toho, co chce říct. Jsou suroví, ale hrubost podporují dobrým muzikantstvím. Nepřesahují nikam, jsou čistě deathovou smečkou. Tohle se nedaří každému, přejme jim tedy, ať se jim daří i s novou posilou. Nebudou to mít lehké.