Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Red Hot Chili Peppers - Unlimited Love

Red Hot Chili PeppersUnlimited Love

Victimer8.8.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Papričky v nejlepší možné sestavě s materiálem, ze kterého se na dvě strany ubírá ideální kapelní chemie a neschopnost z ní něco vytěžit, natož ji včas zastavit.

John Frusciante je už nějaký ten pátek zpět členem Red Hot Chili Peppers a otázkou tak zůstávalo jenom to, kdy se tento návrat v "klasické" sestavě stvrdí novým albem. Zkraje jara jsme se dočkali, Unlimited Love je tou deskou, která nám odtajnila v jaké pohodě se kapela nachází a jestli naváže na svá nejvýraznější období. Dvakrát ztracený bratr sestavy, která spolu s ním dobyla své největší úspěchy a uznání, je přece zpátky a tak to všichni chceme. V první pauze jej i na albové zastávce One Hot Minute (1997) zastoupil Dave Navarro a v posledním období potom Josh Klinghoffer, který s Red Hoty natočil alba dvě - I'm with You a The Getaway, kdy zejména u druhého dost promlouval do jeho celkové podoby. Jak ale poslední dvě desky dopadly vzhledem k celé diskografii kapely, to už všichni víme. Jsou zkrátka víc vzadu, byť jim nejde upřít několik opravdu dobrých momentů. Není to ale na RHCHP trochu málo? V tomto ohledu bylo vydání Unlimited Love očekáváním i vzpruhou zároveň.

 


Ale nějaké čekání na Californication číslo 2 si můžeme v klidu škrtnout, dnes už víme, že bylo bláhové. Kořeny se musí ctít, to je jedním z hlavních poslání nového alba Papriček. Kapela se výrazově vrátila na samý začátek svojí cesty, jen jej dnes mnohem přehledněji zpracovává a těží ze svých dovedností. S vyzrálostí starších pánů, kterým kdysi učarovalo funky a dnes jej umí servírovat v jejich typickém podání. Unlimited Love je sedmnáctka songů, ve kterých bují znovu nalezená kapelní chemie, ale hity mezi nimi nehledejme. Na ty RHCHP buď zapomněli, nebo na ně prostě už nemají sílu a raději dají na poctivost a základ. A možná je prostě nahrávat nechtějí, protože nemusí. Názory na novinku se mezi lidmi liší právě v tom, kdy jedni poukazují na muzikantskou pohodu a druzí jen marně hledají výrazný moment v rámci líbivosti. Hledat ale výrazné momenty u Unlimited Love, to opravdu znamená všímat si jak to kapele hraje a jaká energie z nich znovu proudí. Až pak si najít svůj vlastní závěr, jestli s ní kapela umí pracovat a jestli to s tím "jamováním" krapet nepřehnala.


A právě zde vidím největší kámen úrazu Unlimited Love. Je moc fajn, jak to pánům v tomto složení muzikantsky šlape, ale tím, že unlimited je také svou stopáží sama deska, se ta energie ve stejné rovině zahlazených skladbách rozpouští. A na konci už máte pocit, že kapela jen sotva dýchá. Takže když už se člověk dostane na tu správnou vlnu a RHCHP jej osloví tím, jak to mezi nimi jiskří, tak ho zase uzemní tím, když z toho nakonec nic moc nevzejde. Je pěkné, když se kapela obrací až do undergroundu a staví vedle něj své příjemné funky fluidum, ale ono se časem stejně rozplyne v prostoru, pokud z něj není vytažen skutečně silný kousek. A on vytažen není. Spokojit se musíme s tím, jak dostatečně nám na známých základech vydrží znít úvodní singl desky Black Summer. Nebo jak si kapela poradí s mnohem odvážnější odlehčenou atmo barovkou Poster Child a kudy vedou dechy v rozšafném funkování Aquatic Mouth Dance. Anebo když si strýček Anthony hladí knír a dojemně vypráví na téma univerzálnosti lásky ve skladbě Veronica.


Takových momentů je na desce spousta, jen si je najít a buď přistoupit na jejich stejnou hru, nebo si od nich odskočit raději do dřívějších let, kdy kapela nezněla tak neuctivě k lehkým radiovým melodiím. To už záleží... Problém je v tom, že i když člověk nečeká a možná ani nechce počítat dny v hitparádách, najednou se (opakovaně) přistihne při tom, že když se na tu vlnu dostane, rychle z ní sklouzne, protože pozornost není tou vlastností, která je Unlimited Love po celých 73 minut vlastní. Ta časem chtě nechtě padá. Novinka je víc směs nerozkvetlých radostných chvilek setkání po letech, než skutečně povedená deska překvapivých řešení. To pak i ta radost dostane trochu divnou pachuť. Unlimited Love určitě doplácí na svou délku tím, jak moc málo jich v sobě ukrývá. Zapamatuji si ji jako kolekci, ve které se sice zařadila správným směrem zpátečka a propojila se se současností, ale lecos tomu chybí. Velké nápady pak především. 

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/redhoti%202022.jfif


Dalším z návratů v rámci této desky by mohl být ten Ricka Rubina. Já se přiznávám, že mě tahle situace příliš nezasáhla, ale všímám, jak RHCHP zní přirozeně a není do jejich hudebních duší výrazněji zasahováno. Dynamicky je to pak klasický průměr, nic zvláštního, ani odpuzujícího. Zaznamenal jsem, neřeším. Všímám si jak plynule a zábavně umí deska znít, kolik šťávy a života v sobě má. I přes jistá uspokojení a objevení milých míst, ke kterým se budu rád vracet, mi z toho všeho vychází pouze lehce nadprůměrné album, které osvěží, ale živou vodou nepolije. Důvod k pousmání, ne k dlouhým potleskům. A to má v říjnu vyjít další porce sedmnácti nových songů nazvaná Return of the Dream Canteen. No páni... Možná si víc zatleskáme u ní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

mc / 8.8.22 9:40odpovědět

právěže tam žádná energie není, možná něco málo na úvod, ale dál jsou to utahaný, ubrečený cajdáky, a to nechceš:/

Jirka D. / 8.8.22 8:23odpovědět

Deska mě hodně oslovuje v detailech, ale jako celek ze ztrácí do prázdna. Dlouhá, místy dost nezáživná, místy naopak nápaditá, ale jen poskrovnu. 60 %

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky