Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reign A.D. - The Mountain Peaks Of Prophecy

Reign A.D.The Mountain Peaks Of Prophecy

Symptom30.4.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Velkolepá black-metalová jízda naditá hudebním i myšlenkovým obsahem.

Proroctví, která The Mountain Peaks Of Prophecy přináší, jsou progresivně blacková a své si na albu najdou příznivci Opeth i Deathspell Omega. Vliv obou kapel je nejen lehce rozpoznatelný, ale především dobře působí ve vzájemné kombinaci. Album je prezentováno jako dualistický příběh o Nebi a Peklu, přičemž klíčové je zde slovo dualistický – existuje totiž dvojí provedení nahrávky. Jednu verzi Pt. I: Golgota má na svědomí americký spolek The Oracle produkující elektronickou hudbu v duchu Nine Inch Nails. Pod druhou verzí (o tu tady půjde) Pt. II: New Jerusalem je podepsán londýnský one-man band Reign A.D.

Sólo projekty sami o sobě nejsou nijak vzácné, je jich zhruba tolik, co holubinců ve městě. Zaujetí budí až zjištění, že nižší lidský faktor nijak nesráží kvalitu hudebního obsahu. Reign složil, zahrál, nazpíval i smíchal. Po vizuální stránce je projekt nadstandardně vybaven poutavým designem od grafického studia Divine Gnosis, za nímž stojí talentovaná a všestranná tvůrkyně Savannah Brown. Textově se pohybujeme na biblické půdě v prostředí démonů a okultních rituálů.

Drobnou vadou na kráse je lehce agresivnější zvuk. Na bottom endu bych sice uvítal větší tlak, na druhou stranu celkové vyvážení je dobré a charakter zvuku odpovídá očekávaným normám žánru. Kromě obligátního a libozvučného skřehotání kompozice nově těží i čistých zpěvů (byť jen okrajově). Při poslechu čtyřky Silk & Shadow by Mikael Åkerfeldt jistě souhlasně pokýval hlavou. Poslední pecka Passing Through The River v sobě koncentruje kinematografické kvality, zejména podkres jakoby vypadl z některé epické scény Matrixu.

Při stopáži necelých 20 minut se člověk nestihne nudit ani přeposlouchat. Ve srovnání s předchozími nahrávkami je The Mountain Peaks Of Prophecy posunem vpřed. Dřevní blackové sprinty tu dostávají nenucenou progresi. Menu obsahuje Hammondovy varhany, syntezátory, trubky i zvonky. Deska, co rozdává radost a inspiraci.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky