Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
REIN - Reincarnated

REINReincarnated

Victimer22.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Když svůdně kybernetická víla hraje pop v okovech electronic body music a vše vypadá tak přirozeně.

Ještě než se pustíme do čerstvých alb letošní úrody, musíme pořádně zúčtovat s rokem uplynulým. Přes všechnu covid hysterii a omezení se po hudební stránce rok 2020 mimořádně povedl. A protože to bylo nadupaných dvanáct měsíců, tak se ještě člověk často dostane k věcem, které prostě nestihl pobrat. Mezi takové patří také debutové album jedné elektronické divoženky ze Švédska. Joanna Reinikainen, zkráceně REIN, vydala už během léta své debutové album Reicarnated a já se k němu dostal až během ledna. Na koho bychom se měli připravit? Na jednu talentovanou slečnu, která drtí pop, protože ten v jejím podání neplní úlohu uhlazeného partnera se svaly, kérkou odkazující na čínskou polívku a laciným humorem. Tady je potřeba trochu rozevlátějšího týpka, trochu lempla a bohéma v jednom, který je schopen dát tomu vztahu víc zábavy.

 


Abych vše uvedl na pravou míru, tak REIN je o spojení EBM a pop music, které v podání Joanny působí opravdu svůdně. A jak lze vyčíst z obou žánrů, jde o temnější a strojovější verzi populární hudby, která je někde na pomezí radiových hitů a podzemí. Křehká robotizace, do tyčí telegrafních sloupů tlučené šlágry, které vřelé objetí topí ve studeném prostředí futurismu. Joanna už ve své domovině posbírala pár cen a není se čemu divit, její potenciál je skutečně velký. A není na to třeba studovat vysokou školu poslechu hudby. Navíc, když ve Skandinávii tahle ocenění mají nějakou váhu. V případě REIN to zkrátka tepe ve správných frekvencích a smysly se plaší bez nápovědy. Pěkně přirozeně, samovolně. Ono ani není dost dobře možné, aby je energií napumpované songy alba Reincarnated neprobudily.

 

Když se podívám směrem na sever a spojím si pop s elektronikou, hned mně vytanou na mysli Röyksopp. Nejsou sice ze Švédska, ale víte kam mířím. Navíc, když mám jejich desky zaryté hluboko v paměti a když každá z nich potvrzuje, že tudy vede ta správná cesta, pokud jste povolní k progresivnímu přístupu k populáru. Tam nahoře ta kvalitní produkce zkrátka je a pokud tam člověk významně zabrousí, může se dočkat skutečně velkých, či alespoň velmi nadějných věcí. A jako velmi nadějnou a příslib do budoucna beru také REIN. Její druh popu je zase jiný, neméně pozoruhodný a také vyzývající. Už teď vyhlížím co bude příště a desky, které přibudou REIN na kontě. Její elektronika tluče do tanečního parketu jeden hřebík za druhým, všechny laskavé tóny stírá hrubým zacházením se synťáky a zamořením svěžího vzduchu šťiplavými výpary umělé hmoty. Ale co... spíš než všechny tyhle popisky má hudba REIN jednoduše grády.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/rein.jpg


Takže teda jednoduše - REIN je tvrdě elektronický pop. Vystrkující růžky a provokující. A díky Joanně také výborně odzpívaný. Tady zapomeňme na ty typické, v příšeří se plazící vokály tvořící jen další druh soundu do ostře probodávané temně kybernetické struktury. Tady je to o vokálu, který patří do rádií. Když k tomu přidáme, že Joanna dokáže z těch jemnějších pop songů vyndat  povrchní proceduru vlezlosti, ale umí je (po svém) zavést směrem k R&B nebo funky, není a nebude o širší vnímání velmi přijatelně se tvářící muziky nouze.


Po řadě singlů a mini-nahrávek uzrál čas na debut Reincarnated a myslím, že to vyšlo tak akorát. Tahle úderná sbírka není uspěchaná ani trochu. Povedlo se dát do oběhu hodně živé, pulsující album plné syntetiky a neživých rytmů, které provádí futuristickým prostorem se zvláštní vřelostí. Pořád tam totiž je kus života, androidům navzdory. A singl Off The Grip považuju za jeden z nejvíc nabušených, které jsem měl možnost za poslední dobu slyšet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 22.1.21 9:31odpovědět

Jo, díky za tip. Tohle nezní vůbec blbě.

Victimer / 22.1.21 16:37odpovědět

Baví mě to fest. Já jsem teďka díky Aliens production a Rybymu namočenej v elektronice až po uši a snažím se hledat i dál. Je to pěkný období :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky