Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Remek / Paperplanecrash - split

Remek / Paperplanecrashsplit

Jirka D.1.8.2013
Zdroj: černá 12" gramodeska (45 rpm)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Deska spíše symbolická než převratná, nasazení přesto upřímné a potěšující.

Po nějakém čase opět psaní o domácí gramodesce, i když to „domácí“ vlastně platí jen napůl. Tenhle split je druhým v řadě, kterým kapely Remek, Child Meadow a Paperplanesrash kouří symbolickou dýmku míru a vyjadřují si vzájemnou úctu a sympatie. Pro zcela neznalé – kolbištěm dnes bude hardcore, laděný do emocí a hraný s nasazením. Kombinace dvě dekády stará, ale stále funkční a stále oblíbená. Popojedeme.

 

Gramodeska je tvořena v duchu DIY: obal je ruční práce, vložen je sešit o několika stranách, mnoha myšlenkách, deska černá (díky za to), nechybí děkovačky, respekty, hromada nadšenců s označením „DIY label“ a pak takový sympatický duch, který se těžko popisuje, těžko ho očuchat, ale je tam. Pokud lze v dnešní době něco označit za hudební samizdat, tak tuhle desku určitě.

 

 

Paperplanechrash se prezentují odlehčenou formou HC, čemuž dopomáhá především velmi vzdušný sound, se kterým si – jakkoliv jde o garáž – dal někdo skutečnou práci a hlavně u toho přemýšlel. Neshledávám se často takovou pohodou, ve které slyšíte vše, co slyšet máte a přitom vám hlavu nelisuje drtička na kuřecí separát. Jinak je ale muzika PPC jednoduše písničková, překotnými nápady se nehýří, hraje se na první dobrou, ke spokojenosti všech a těch necelých 12 minut uteče svižně. Otočme list.

 

Druhou stranu okupují se svými rovněž dvanácti minutami domácí Remek a tady už drtička bohužel pracuje na plný výkon. Opět jedna z nahrávek poslaná nesmyslnými úpravami zvuku do kopru, paralela s nedávno vydanou gramodeskou Saade je celkem namístě. Muzika je žánrová, kytary výrazné a tvůrčí, tematika angažovaná (však mrkněte do textů), zanícení autorů upřímné a emoce zabalené ve vlastním potu létají vzduchem intenzivně tak, jak se na takovou kapelu sluší.

 

Doporučení na závěr samozřejmě míří k přiloženému sešitu, jeho prolistování a zdravě kritickému soudu. S obsaženými úvahami o lidské společnosti, toleranci a skladbě štědrovečerní večeře lze souhlasit, lze je považovat za naivní a nebo za nebezpečné. To už záleží na vašem naturelu, míře zdravého rozumu a na snaze vůbec o něčem takovém přemýšlet. Jako impulz fajn, jako dogma ruce pryč.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

abelt / 26.10.13 9:15

Díky za tip:), super počin, vhodná alternativa ke všem alternativám, post, prog "blackům". Hned při prvnich tonech tý kytarový stěny mi na mysl přišlo "Moon in the scorpio", krom těch Limbonic Art třeba i ranný Covenant či v rychlejších pasážích staří Emperor, což je samozřejmě dáno subjektivním vnímáním hudby. Zvuk je cíleně zastřenej, ale vše co má bejt slyšet, slyšet je a náká krystalická čistota zvuku by u takovéto nahrávky byla dost kontraproduktivní. Jednodušší klávesy mi nevadí jsou-li vkusně a s lehkostí zakomponovány a nekurví atmosféru, což se zde myslím vcelku podařilo.Přidány i zdařilé ambientní plochy, nebo spíše plošky. Deska nenudí a těch třičtvrtě hodiny uteče jak voda. Prostě deska mi sedla a v tomto případě ty retro argumenty ponechávám pěkně stranou a k hodnocení si přidávám 2 body.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky