Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ritual Ascension - Profanation of the Adamic Covenant

Ritual AscensionProfanation of the Adamic Covenant

Jirka D.22.4.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: phone / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR // PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Není to hezká deska.

Ritual Ascension je podle data založení docela nová kapela, ale při bližším pohledu je to jen další z kapel docela už nenových muzikantů, kteří sdílejí své hudební (a řekl bych i životní) vize v několika dalších formacích. Namátkou Aberration, Annihilation Cult, Feral Light a v několika dalších, které když budete proklikávat na metalové encyklopedii, všimnete si společného jmenovatele všech – jistá forma extrémnosti, nádech jakéhosi kultu, rituálu, para-náboženský rozměr. Podle všeho jsou to pěkní cvoci, které byste určitě nechtěli mít za své sousedy, ale pokud jde o hudbu, když má člověk náladu a chuť na něco neortodoxního, může být právě tohle odpověď na vaše touhy.

 

Ritual Ascension band

 

Jejich debutní deska vyšla letos v únoru na labelu Sentient Ruin Laboratoies, jehož dosavadní vydání jasně ukazují, že vydat tuhle nahrávku u nich byla otázka pouze s jednou správnou odpovědí. Je to přehlídka extrému a hnusu a přesně na této hrací ploše odvíjí svých 47 minut i album Profanation of the Adamic Covenant, které jsem si v poslední době svým způsobem oblíbil. Jeho obsahem je death / doom toho nejhrubšího ražení, přísně minimalistický, zlověstný a práchnivý, který ale do značné míry ctí zažité tradice a žánrová pravidla, takže při jeho poslechu budete hned doma. Nelze nevzpomenout na legendární Disembowelment, jejichž status je založen na tom, že vydali pouze jednu desku Transcendence into the Peripheral (rok 1993) a pak už to nestihli zkazit. A samozřejmě nelze nezmínit o něco pilnější Esoteric, kteří řečeno k jejich cti na svém statusu zodpovědně pracují už přes třicet let. Takže pokud máte rádi tento přístup k mrtvolnému puchu, jste tady správně.

 

Ritual Ascension na svém prvním albu nemají ambice prohledávat nepoznané kouty metalové hudby a spíš zkouší prohloubit a zintenzivnit prožitek z poslechu tím, že do kouta zaženou vás a v něm vás budou držet pod neustálým tlakem. Tíhou sonické nekonkrétnosti, zastřenosti, místy rychlým a do protipólu naopak velmi pomalým odvíjením svých vizí. Krátké rozběhy v rychlejším tempu jsou střídány velmi rozvláčným marasmem, který je odbíjen pozvolnými údery na bicí a záhrobním hlasem, jemuž sice rozumět nejde, ale nejsem si vůbec jistý, že bych něco takového chtěl.

 

Jakkoliv kapela poměrně věrně postupuje po vyznačené cestě, během poslechu několikrát docházím k závěru, že naprosté poddání se její moci nepřichází a že i přes věrnost a uvěřitelnost jejich temnému rituálu cosi chybí. Je to do jisté míry zhýčkanost daná poslechem Esoteric, jejichž schopnost posunout tento typ hudby na zvláštní druh prožitku je pověstná, nicméně rozumím tomu, že při tomto srovnání by obstál málokdo. V tomto směru nelze nezmínit závěrečnou, víc jak třináct minut dlouhou skladbu Kolob, která tuto schopnost má a která na úplný konec alba přichází s asi nejsilnější kartou. Možná to bude právě ona, od které se kapela odrazí příště, pokud nějaké příště bude – u těchto projektů jeden nikdy neví. Aktuálně, jak už jsem psal v úvodu, jsem do značné míry spokojen a mám-li občas chuť na něco nehezkého, Ritual Ascension jsou často mou volbou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky