Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V době, kdy světu vládnou moderní technologie a sterilní produkce, není špatné se čas od času vydat opačným směrem a zažít něco pocitově vydatnějšího. Odvrátit se od vymožeností servírovaných až pod nos, spoléhat sám na sebe a nechat vyznít přirozenost. Vzít si jen pár věcí, zahodit klíče a vypadnout daleko do hor, kde si člověk vystačí s málem. I když, jak se to vezme. Ta stará stodola, kde člověk složí hlavu, asi bude mít nějakou cenu a domácí studio k nahrání nového materiálu je také podmínkou. Vybavení musí být ovšem skromné a tvorba by měla probíhat doslova na koleně. Být v tom sám, nemít k sobě nikoho dalšího a nemít potřebu se nikomu hlásit, natož představovat. Být panem neznámým, žít daleko od ostatních a být umělecky svobodný. A hlavně podivín. Takto přesvědčený pak začít komponovat a pojmenovat své snažení třeba... Robust.

Za okny přístřešku je surová norská příroda a ta se do nahrávky také promítne. I když čistě o ní nový projekt Robust není. Ten je o pravé esenci black metalu, o jeho opojnosti a vášni skrz něj promítané zpět do pohodlí domova posluchače. Hudba Robust je syrová a drsná, ale také sofistikovaná. Skladatelsky přitažlivá a překvapující. Hrnoucí se do nejednoho podivínského prostředí, kde je rarach rázem inteligentem a stává se ještě podivnějším. Protože nejenom lo-fi produkcí a vyklepáváním staré podlahy je tento projekt živ, do jeho arzenálu patří schopnost se povznést a dodat své původně prostinké tváři vrásky zkušenosti a nadhledu. Kdo se skutečně skrývá pod jménem Robust dnes nezjistíme a to k tomu také patří. Nechme hovořit hudbu samotnou a oddanost black metalu.

K ní musíme přičíst také velmi nenávistný a zvrácený vokál. Někde na hranici vážně zničeného hrdla a až parodicky znějících (kačeřích) výlevů. Když už kolem lítají třísky, tak je ještě vzteky rozšlapat na menší kousky. Kompozičně ovšem Robust vyloženě překvapí. Povaha alba je možná primitivní, ale ne prostoduchá. Naopak, jeho autor mu dává aroma elegance a protřelosti. Mazaně začne rozplétat původně přízemní motivy a dostává je do míst, které překvapí svým rozsahem, melodiemi a celkovou chutí profilovat se trochu jinak, než jako vandrák se špatnou kytarou a karimatkou. Venku je sice klasická kosa a nějaké hezčí scenérie nám počasí nenabídne, ale jakmile si zatopíme, přijde čas se povznést a umělecky si ulevit. S čistou hlavou i tělem, vždyť ta špína se musí smýt. Aspoň částečně.

Takže lo-fi produkce ano, ale chytře využitá a album jako takové je ve jménu black metalu slušně variabilní nahrávka. Debut Robust se mi zasekl v přehrávači a vyndat ven jen tak nejde. Má zvláštní fluidum. Jako měla svého času například Gudinnen, první deska projektu Skade. Tam ta lo-fi zahuhlanost přerostla do až avantgardní roviny a význam alba krásně narostl. Robust je oproti Skade zataženější, drží se víc při zemi, ale jinak jsou mé pocity z obou nahrávek velmi podobné. Chytrý pohyb na blackmetalovém hřišti a schopnost zachytit jeho pravou intenzitu trochu jinak, než je obvyklé. 

Norsko je země black metalu zaslíbená, a tak nemůže překvapit, že domácí kutilové Terratur Possessions sáhli právě po nové akvizici jménem Robust. Ačkoliv je vše kolem projektu zahaleno rouškou tajemství, hudba samotná nám napovídá, že vítr fouká od severu i v případě tohoto jména. Pokud vám připomene začátky Gorgoroth, asi to nebude náhoda, ani špatná adresa. Rozhodně se nenechte odradit počáteční primitivností, tohle album v sobě ukrývá mnohem víc a můžeme jej klidně brát jako dřevně epické severské dobrodružství. Velmi chytrá a dobrá nahrávka, kterou si letos pověsím asi hodně vysoko. Ave samotářství a jeho podivnosti.