Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Root - Zjevení

RootZjevení

Bhut26.9.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Syrová blacková deska skvěle korespondující s daným žánrem své doby, tedy let devadesátých. Úderné svižné i tajemně pomalé skladby provázející během poslechu navozují mrazivou atmosféru. Nesmrtelné songy kapely jako Píseň pro Satana, či Hřbitov jsou nedílnou součástí tohoto díla. Zjevení je deska, která nesmí chybět v žádné sbírce blackmetalového nadšence.

Prvotina brněnských black metalových jezdců jménem Root spatřilo světlo světa v roce 1990. Dostala do vínku jméno Zjevení. V roce 1999 vznikla její první reedice, tato placka pak byla obohacena o píseň Démon, která byla vsazena do kontextu desky. Další nová verze alba přišla s rokem 2009, která je obdařena bonusovými skladbami z živých koncertů. Já se rozhodl zaobírat verzí z roku 1999.


Album jako celek vytváří postarší skladby, které již kapela dříve vydala na svých demo nahrávkách. Zde se jim dostalo nového lepšího pojetí. Zásadní změnou je samozřejmě zvuk. Zvuk je syrový, hutný, ale i tak příjemně čistý a nezkrášlený. Hudba je tedy syrová a řízná. Ke slyšení je klasický black metal své doby, tedy počátku devadesátých let. Občasně efekty a zvukové příkrasy dodávají nahrávce na mrazivě temné atmosféře. Melodiemi deska sice nijak nehýří, ale tím nechci říct, že zde žádné nejsou. Každá skladba má svůj specifický charakter, dle kterého je bezpečně rozeznáme od ostatních. Písně jsou rychlé a úderné a dokonce i mrazivě pomalé a především tajemné. Posluchač má co dočinění s jednou z prvotních nahrávek black metalového žánru v naší tuzemské scéně. Skladby jako Píseň pro Satana, čiHřbitov sklízejí své ovace do dnešních dnů. Není divu, že si je některé kapely volí i jako skladby pro coververzi. Příkladem může být německá smečka Nargaroth, která na svém albu Black Metal Ist Krieg natočila coververzi právě na výše zmiňovanou Píseň pro Satana.

 

Desku otevírá démonické Intro v němž je recitován jeden z klíčů Satanské bible. Jazyk není v původní enochiánštině ani v angličtině, jak jej autor A.S.La Vey přeložil, nýbrž v češtině. Konkrétně se jedná o desátý klíč. Po tomto vstupu do alba nastupuje skladba Zjevení. Velmi pomalu rozjíždí své útroby. V textech počíná počátek příběhu známého, již z dema The Trial. Skladba se rozjede v chytlavé střední tempo. Dvojka už jede v klasickém osobitém black metalu. O něco svižnější a živější věc je pak čtvrtá Výslech. Pátou píseň otevírá inscenace soudu, ve kterém vlastně pokračuje celý příběh. Dále se skladba nese v pomalejší rychlosti. Ke konci se rozjede v rychlejší záležitost. Šestka jménem Píseň pro Satana je asi největší peckou a klasikou celé desky. Rytmické tempo od samého začátku. Následuje divočejší 666. Snadno zapamatovatelná melodie s chytlavým textem. V pořadí osmou píseň rozeznívají pomalé vyhrávky akustické kytary v doprovodu Big Bossova vyprávění o tom, jak přijíždí 7 černých jezdců.Zanedlouho se celá skladba ocitne v syrových blackových vodách. Přichází Démon a rozjíždí se za zvuku mocných bicích. Svou náladu během trvání skladby často mění od rychlého běsnění až k pomalejším utahanějším plochám. Dále deska ukazuje Znamení. Lehce propracovanější a líbivější skladba než to, co bylo doposud k slyšení. Poté se posluchač vydává na Cestu zkázy, jež rozeznívá tajemná hra elektrické kytary k níž se později přidají bicí a v temném pochodovém tempu nesou prapor smrti. Netrvá dlouho a i tato píseň se rozjede v blackovou smršť. Nyní nás autoři vezmou na procházku Hřbitovem. Svižná píseň střídající své nálady.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jozef / 28.12.21 15:40odpovědět

100% na českej scéne

Petr / 2.4.18 12:39odpovědět

Studentská srdcovka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky