Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vzteklý Sakis zůstal nakonec jen se svým bratrem, se kterým to ostatně táhne už od počátku RCH. Co stálo za redukcí sestavy doopravdy, netuším, Sakis sám v rozhovorech tvrdí, že osobní důvody. Nicméně RCH vždy stál na bedrech svého zlého principála, takže se vlastně nic moc nestalo. Kapela má v současnosti již členy nové, kteří se na desce sice nepodíleli, nicméně dle Sakise do skupiny skvěle zapadli.

Po třech letech po nemastném, neslaném „Aealo“ jsou divocí mystici z Athén zpět, aby nás rozcupovali na padrť. „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ jde ve své cestě za starodávnými mýty ještě dál a neinspiruje se pouze v Řecku, ale můžeme se těšit z vyprávění o Rusalce ze slovanské mytologie („Русалка“), ze sumerských eposů („Gilgameš“), Persie se připomene taktéž („Ahura Mazda-Aŋra Mainiuu“), dokonce zavítáme až ke starým Mayům („In Yumen – Xibalba“), či Inkům („P’unchaw kachun“). Sakis se nikdy nebál ani magie a okultních věd („Grandis Spiritus Diavolos“). Obrovskou sílu má „Cine iubeşte şi lasă“ ověnčená šíleným klavírem s tradiční rumunskou melodikou. Suzana Vougioukli, která na tento nástroj zahostovala i v „Ahura Mazda-Aŋra Mainiuu“ je majitelkou čarodějného hlasu a ten také vetkla do těchto songů. Je děsivější než sám Sakis. Nečekejte tedy žádné sladké cvrlikání ani školené soprány. Hrubý hlas staré věštkyně, se do vás zakousne a vpustí do vás jedovatou slinu.

Hostů si tentokrát Sakis pozval hodně. Ať to jsou sboristi nebo sólový kytarista George Emmanuel v „Gilgameš“, který se k RCH přidal na turné a byl s RCH i ve studiu jako zvukový inženýr, či hráč na dudy. Sakis má rád vše po svém, takže si album sám produkoval, mixoval i masteroval. S tím, že vedle sebe měl věhlasného pana producenta Jense Bogrena.

Nyní přistupme k tomu nejdůležitějšímu, tedy k muzice samotné. Nebudu se rozepisovat o tom, jak mám dlouhá léta RCH rád a ne vždy jsem byl spokojený s tím, co nám přinesli. Jen zmíním, že jsem se bál, jak „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ bude pokračovat v nudném stylu, který nabízel jeho předchůdce. Národní hrdost a folklórní vlivy, které do hudby RCH Sakis vetkl už na geniálním opusu „Theogonia“ a na „Aealo“ v tom pokračoval, už ze své tvorby nevymazal. Naštěstí od „Aealo“ přidali opět na barevnosti a svěžesti. Současný sound RCH umí být hodně agresivní a brutální, ale zároveň atmosférický a citlivě melodický, aniž by se ztrácel a přestal být uvěřitelný. Nádherně pisklavá kytara, tolik typická pro RCH, zůstává i na tomhle díle přednostní. Šlapavá rytmika Themise Sakise s pevným basovým spodkem, tentokrát hraným samotným Sakisem, je parádní. Hned úvodní šlapačka s temným začátkem plným zaříkání „In Yumen – Xibalba“ nabízí chytlavé bicí, které svojí stavbou nabízí posluchači zážitek, ke kterému se bude rád vracet. Že je Sakis originální řvoun, kterého rozeznáte na sto honů, je jasná věc, ale potěšily mě jeho hloubky právě v „In Yumen – Xibalba“. Sakis už dávno opustil jen vzteklé štěkání. Křičí, zpívá, sípe, zaklíná. Stejně jako jeho instrumentální dovednosti jeho zpěvy rostou. Je s nevírou, jak může být přes čtvrt století stará kapela neustále současná, inspirativní a hlavně inovativní. Netvrdím, že se na nové desce dočkáme progrese k nepoznání, ale ve svém stylu (až na zmiňované „Aealo“) nestojí nikdy na místě a jakkoli je poznáte i se zacpanýma ušima, vždy vás něčím překvapí. Nyní třeba i zvukem. Ten si myslím, je jejich nejpovedenější. Překvapením jsou i vzácně povedené odkazy ke své celé tvorbě, kde slyším i „Non Serviam“ nebo „A Dead Poem“ či prostorově volné peckoidní dílo „Khronos“, tak současný směr moderního dark metalu a k tomu opět kousek nových postupů a melodií. Nejtypičtější píseň RCH nacházím kupodivu až v bonusové „Welcome to hell“. S razantními kytarami, rockovou melodikou a oním štěkotem, který mám tak rád, je tato píseň tím nejlepším, co deska přináší.

Jak už to bývá, ani RCH se neubrání slabších míst. Není jich mnoho, ale mnohdy divně znějící úvod shazuje celkový dojem z písně o dost dolů. Zrovna tak „Cine iubeşte şi lasă“ jakkoliv je výtečná, v pár momentech jsem měl chuť píseň ukončit. Suma sumárum mně to dává nadprůměrnou sbírku moderního extrémního metalu. Sakis si do pažby své zbraně může zarýt další výrazný milník a já s uspokojením znovu dostal moc pěkný dárek od hnijícího ježíška. Děkuji.