Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tentokrát jsem se dobře rozhlížel kolem sebe a zabloudil na sympatický domácí web Tentakl, který tímto zdravím. Zaujala mě debutová nahrávka skotského one man projektu Runatyr, za kterým stojí chlápek jménem Ronnie Nicholson aka Hrafnagud. Zkusil jsem a dostavila se husina. Chivalry Is Dead je přesně ten typ nahrávky, která když mě trefí, tak se jen tak nepustí. Budeme se bavit o black metalu, o jeho přesazích, o jeho atmosféře a jak surově a přitom harmonicky může tento v podstatě na koleně vyrobený projekt znít. Podotýkám, že mimořádně poutavě.

Runatyr má parametry domácího blackmetalového kutilství, primitivního a ryze přízemního. Ale je to jen první dojem, kdy se Chivalry Is Dead rozjede a pustí do žil zanesený chrastivý zvuk. Ten pravý, který chcete v rámci černého stylu slyšet. Další tóny alba se drží v této lo-fi zvukové rovině, ale jinak jsme svědky velkého rokročení. Hrafnagud se ukáže jako mistr atmosfér, který nedrží Runatyr u jednoho špinavého rybníka. Do své tvorby pustí moře dalších nálad a vymaní se z black metalu jako takového. Budeme se procházet po starých ruinách a lesních pěšinách, ale zalovíme i na nekonečném post-blackovém nebi, dotkneme se i post-punku a jeho rockových chmur, a ani u nich to neskončí. Zkrátka si povyrazíme. A budou u toho tuny kláves, ale v případě Runatyr naprosto vhodně využitých. Jejich role je zásadní, ale nepřehání se to. Nejsou rušivým elementem, ale živou vodou desky. Na to se holt musí chytře a chytrý v tomto ohledu Hrafnagud je.

Všech jedenáct skladeb je výživných a album jako takové je neobyčejně živé a tvárné. I když je rytiřství mrtvé a jeho zvuk značně ztrouchnivělý. Docela nedávno jsem zažil podobně pozitivní pocity v rámci jiného blackmetalového soukromníka jménem Robust. Mohu jenom doporučit, protože jeho zanesené podivínství odhalí také mnoho netušeného. A tam, kde píšu o Robust, se zmíním o dalším zajímavém jménu, o Skade. Všechno takové zapadlé blackové poklady a nově si k nim řadím také Runatyr. Tyhle objevy (jak málo jich je, tím víc jsou kouzelné) prostě dělají radost. Pokud si tedy libujete v těchto nekalostech.

Výhoda Chivalry Is Dead je fakt, že poslechově pořád roste. Jeho otevření se atmosférám je zpracované pokorně a zanecháno v zašle podzemní podobě. Jako takové se skoro neohrává, spíš se v přehrávači zřejmě zabydlelo na další týdny. Na prostředí, kde se mu oddat, příliš nezáleží, protože album má svůj silný charakter. Zatáhne vás do děje a nenechá oddechnout. Pokud tedy toužíte po pravém špinavém blacku, který toho v sobě ukrývá mnohem více, vydejte se tímto směrem. Na ukazateli svítí nápis Runatyr a jeho kraj je plný pěkných scenérií. Pro mě osobně silná závislost a díky za tohle nasměrování. Tuhle záležitost budu mít na konci roku asi vysoko.