Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Runespell - Shores of Náströnd

RunespellShores of Náströnd

Victimer18.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Páté album pohanských cestovatelů po nordických trasách. Runespell jako spolehliví společníci pro večery o samotě.

K australským pohanům Runespell chovám takové vzdálené sympatie. Vzdálené proto, že jejich dosavadní tvorbu postupně zachytávám, rád si ji poslechnu, a bez hlubšího zásahu zase poměrně brzy odložím. A nebylo to jenom jednou, v tomto ohledu je opravdu odkud brát. Od roku 2017, kam se datuje vznik souboru, je nové album Shores of Náströnd už pátým v pořadí. Runespell jsou od svých začátků věrni německému labelu Iron Bonehead Productions a svým epickým metalem zase čerpají z dávného odkazu Bathory. Z jeho nordického prsu dodnes sají i některé radikálnější projekty, které jsou Runespell výrazově nablízku. Řeč je kupříkladu o Graveland nebo Kroda. Oproti nim ale z mého pohledu Australanům chybí více osobitosti, prvek, kterým by se kapela více vryla do paměti. Takto Runespell hrdě kráčí kolem, ale prozatím naplno nezasahují. Jejich vyprávění mě ale i přesto baví poslouchat.


Abychom se dostali na kloub názvu nového alba, musíme si osvěžit alespoň dvě jména vyňaté ze severské mytologie. Náströnd je pobřežím mrtvol, místo, kde žije bájný drak Níðhöggr. Negativní to montrum spojené se ztrátou cti a opovržením. Však oni mrtví z pobřeží jsou takoví, kteří se v běžném životě něčím zásadním provinili. Obal novinky na tohle téma vzorně navazuje a kapela celkově ukazuje, že graficky se pěkně vyvíjí. Ano, deska má chmurnou, majestátně sklíčenou náladu. Runespell se snaží rozkročit, nevadí jim zrychlení, ani akustika a celkově jemnější projev. Vše důkladně míchají a přináší nám vydatný mix nálad a proměnlivosti.


Runespell, to je především maniak schovaný za pseudonymem Nightwolf. Zakládající a doposud jediný oficiální člen kapely, muž, kterému je třeba dát největší kredit. Jako skutečná kapela, přesněji trio, jsou Runespell vedeni až právě s aktuální sbírkou Shores of Náströnd. Zde už Nightwolfa doplnili loni přibraní novicové Basilysk a Irrwycht.

 


Poslechy nových Runespell jsem pojal hodně přírodně. Jelikož domácí prostředí nezabíralo a veškeré soustředění na jejich nové poselství záhy vyprchalo, šlo se ven. Napřed vlakem do hor a pak přímo krajinou, kterou nešlo příliš lidí se svým familiérním ahoj pozdravem. Bylo dost času si vše o samotě a v patřičném prostředí projít, naposlouchat a utřídit dojmy. Nějaké kloudné vysvobození z mého osobního dojmu, že Runespell u svých epických hymen trochu chrápou ovšem nenastalo. Vše se dál odehrálo v už klasickém střihu skládání zajímavých motivů a osvěžení v jinak trochu fádním a ne příliš výrazném narážení vln na mrtvolné břehy. Ony ty jejich vlny mají svoje tempo. A nemluvím o rychlosti či pomalosti alba, mám na mysli jeho plynulost. Ničím nezatížený tok v sebe splynutých momentů a nálad.


Runespell mají svůj klidový režim, i když hrají black vonící pohanskou tradicí, severem a chutí si chlapsky povyprávět. Když se sešeří a potáhnout s fajfky dodá na síle okamžiku. Noc se blíží, měsíc dohlíží na praskající oheň a my si v klidu povídáme. Runespell prostě nevzruší velkými gesty. Hrají epický pagan metal s kořeny v blacku, to platí. Jsou hymničtí, hrdí a s pohledem zapíchnutým do dálek, ale nepřehání to. Jsou v klidu, nevztekají se. Občas se jim z ohně vylétnutý uhlík zle protočí před očima, ale oni jako by to s rozumem přešli. Za chvíli zase dají na smířené vyprávění, u kterého se člověk rád zdrží, ale někdy si i zdřímne.


Kapela to s novou deskou nezlomila. Je spolehlivým společníkem pro chvíle samoty, ale víc než svou spolehlivost nenabídne. Protinožci mají na pilno a svůj výraz lehce opracovávají, vždycky tomu přidají něco na poutavosti, ale zatím je to málo. Podobné pocity jsem míval z poslechů alb Einherjer, které jsem si nakonec oblíbil. Tady ty sympatie taky jsou, jen to trochu popohnat, dodat tomu šťávu. Pořád mám za to, že v Runespell cosi dříme a není to úplně probuzeno. Možná se pletu, ale všechny náznaky tomu nahrávají. Já si počkám, já mám času dost. Ten potenciál, byť trochu skrytý, tam někde sakra je.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 25.1.18 10:48

Možno som to zle formuloval, možno ak by sa dali robiť odstavce, tak by bol môj príspevok prehľadnejší. ______ Kapely Bikkinyshop sa týkala len pasaž po "... mimo môj záujem." ______ Pojem "crossover" bol premostením k samostatnej úvahe o tomto "štýle" ako takom - tuto v našich reáliách, v rodnom jazyku. Asi som sa zle vyjadril - ja Kabát nepovažujem za mačkopsa. Ako táto pet-chiméra mi pripadá väčšina kapiel, ktoré produkujú nejaký crossover (alebo sa tomu pojmu vyhnú a na banzone si ako štýl zadajú rock/punk/post-hardcore/metalcore/emo metal). Žiadne meno tu nenapíšem, pretože - napriek tomu, že som počas predošlého roka prišiel do kontaktu s viacerými kapelami tohto razenia - žiadne som si nezapamätal (keďže ma nezaujali, niektoré až odpudili). ______ Kabát v tomto prípade je niečo, čo mi príde na um hneď, ako počujem takúto kapelu spievať v češtine. A moja otázka smerovala na to, či určitá podobnosť vo frázovaní, prízvuku, polohy a farby hlasu spevákov týchto kapiel navodzuje dojem podobnosti s Kabátom aj u Čechov, alebo je len vec kombinácie osobnej skúsenosti a objektívnych kvalít češtiny ako "cudzieho" jazyka (a teda tento dojem môžu nadobudnúť len Slováci, príp. iní "cudzinci"). Pretože tento Kabát-faktor v sebe nesie náboj českého "písničkářství", ktoré vo folku má svoje nezameniteľné čaro, no v tvrdšom metal a nedajbože blackmetale smrdí "agrom". Preto ja nevydržím počúvať Umbrtku, Master´s Hammer a celú priehršť tých priemerných blackových kapiel, z ktorých mi proste smrdí agro-kabátovosť. _____ Dúfam, že som to teraz sklohnil zrozumiteľnejšie...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky