Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rush - Clockwork Angels

RushClockwork Angels

Sarapis13.4.2013
Zdroj: CD
Posloucháno na: hi-fi Philips FWM154
VERDIKT: Rush znovu popřeli, jak to na tom světě všechno letí a nahráli výborné album, které do jejich diskografie bez zaváhání kvalitativně zapadne. Smysluplná hudba se špičkovou produkcí a krásným artworkem. Do čeho jiného investovat než do tohoto!

Kanadští Rush patří v mém osobním žebříčku kapel na jednu z nejvyšších příček. Mám rád jejich progrocková díla ze sedmdesátých let, žeru jim experimentování a pompéznost let osmdesátých a miluji jejich zralou muziku, kterou produkují v posledních dvaceti letech. Je to zvláštní dělit tvorbu jedné kapely na etapy a pohybovat se přitom v takových dekádových rozestupech. Dovolit si to můžu jen u několika málo vytrvalých souborů a to ještě ne vždycky lze hovořit o proměnách (co takhle nového u Motorhead? AC/DC?). Jenže Rush jsou jiní, svébytní, unikátní a na scéně fungují už hrubě přes 40 let. Pokud byste předpokládali, že poslední album bude vyústěním veškerých dosavadních počinů kapely a všech těch roků strávených v hudebním universu, klidně by to tak mohlo být. Na “Clockwork Angels” je totiž všechno, co dělá tuhle kapelu kapelou. Vytříbený smysl pro kompozici, cit pro melodie, zkušenosti, hráčská vyhranost, nadhled a tak dále. Jediné co na albu stoprocentně nepostřehnete, je že těm chlápkům táhne na setsakramentskej věk.

 

Předchozí “Snakes & Arrows” mě zasáhlo přímo do srdce - album z roku 2008 poslouchám vytrvale s chutí a bez výhrad jej řadím k tomu nejlepšímu, co Rush dokázali za celou svou kariéru vyplodit. “Clockwork Angels” to má v konfrontaci s předchůdcem těžké, ale bez určitých očekávání by to nebylo ono. Leccos mohl napovědět singl “Caravan/BU2B”, který vyšel netradičně dva roky před vydáním “mateřského” alba. Dá se říct, že povaha singlu vypovídá o albu jako celku poměrně věrohodně. “Caravan” je vydařená skladba, která sice v rámci tvorby kapely příliš nevyčnívá, ale  “BU2B” je výborný song, který patří k tomu nejlepšímu, co si od Rush nového milénia přát. Nakonec je to tak zhruba s celou deskou. Některé skladby jsou “jen” nadprůměrné, některé úžasné. Poměr na předchůdci byl dle mého názoru více na straně druhé množiny a novinka v tomto ohledu lehce zaostává, ale pořád se pohybujeme na úrovni, která mně jako dlouholetému posluchači tvorby Rush bez výjimky vyhovuje. Forma se od minule změnila jen málo - zůstávají tedy silné melodie, Geddyho klenutý zpěv, vkusné a nenásilné smyčcové aranže, místy hutné a tvrdé riffy atd. Je toho fakt hodně, co Rush nabízejí, navíc v parádním zvukovém balení.

 


Album má své vrcholy na začátku, (skoro) uprostřed a na konci. Trojlístek skladeb “BU2B”, “The Wreckers” a “The Garden” je opravdu nadmíru povedený a pokud bych si měl urgentně vzpomenout na reprezentativní motiv z alba, bude to s největší pravděpodobností melodie z některé z těchto skladeb. Je to koneckonců logické - jedná se o nejmelodičtější kousky. Hned v závěsu to vidím s vysokým hodnocením na titulní skladbu, která se elegantně přehoupla přes sedm a půl minuty a přitom neztrácí nic ze svého spádu. Rozjíždí se poklidně, ale s odklepáním paliček Neila Pearta klid vystřídá svižný poklus až do majestátního refrénu. Hned následující “The Anarchist” se zprvu jeví jako instrumentálka (btw. jeden z počátečních riffů připomene “Spirit of Radio”), ale na zpěv se nakonec taky dostane. Třetí singl “Headlong Flight” přesahuje stejně jako titulka hranici sedmi minut, ale rovněž to není na způsob “hrnečku vař”, ačkoli sólovým partům ve středu skladby by neublížila drobná korekce. Je to prostě taková delší hitovka, která se ke svému konci šourá jakoby neochotně. Na závěr bych ještě vyzdvihl “Wish Them Well”, která mi podobně jako “The Wreckers” vyvolává reminiscence na výborné starší album “Counterparts”. Co nám vlastně zbývá? No moc už toho není. Nevýrazná repríza “BU2B” o délce minutu a půl nemusí nikoho mrzet a ostatní songy, které jsem nejmenoval, jako “Seven Cities of Gold”, “Carnies” nebo “Halo Effect”, to jsou prostě dobré skladby, stejně jako úvodní “Caravan”, které vnímám obecně jako nadstandard, jehož se jinde dočkám jen těžko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 13.4.13 20:27odpovědět

no comment....100%

Jirka D. / 13.4.13 18:48odpovědět

Souhlas, poslouchal jsem u kamaráda na gramodesce a byla to hostina.

Victimer / 13.4.13 16:21odpovědět

Nejsem RushIsta, ale tohle je žrádlo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky