Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Potence některých tvůrců zdá se býti nekonečnou. Kmotr scény temné kinematografické hudby, Simon Heath se svým úzce specializovaným vydavatelstvím Cryo Chamber, má za sebou dlouhou kariéru, poznamenanou zkušenostmi a lemovanou úctyhodnou diskografií výtvorů, pod kterými je podepsán. Múza na sebe nenechala čekat ani v případě letošní novinky 2149. Pro zjednodušení bych se omezil na stručné hodnocení typu "je to dobé", ale to by byla příliš velká novinářská zkratka.

Páté album ze série 21xx, věnované příběhu muže, který se probral z hibernace do světa v ruinách, provází posluchače budoucností roku 2149, kde nic není jak bývávalo. Dějištěm života jsou zde nekonečné plochy pod povrchem, kde vládne pokročilá robotika. Životním prostorem omezeným zónami v karanténě vede cesta do centra dění v podobě autonomního podzemního města v oblasti Sektoru 33. Jeho podobu odhalují ilustrace šestnácti stránkového bookletu k CD v deluxe edici.

„Welcome to Sector 33, scanning, clean, proceed…“ Právě těmito slovy začíná úvodní skladba Sector 33 a nepronáší je nikdo jiný, než modul syntetizující lidskou řeč ženským hlasem. Breakdown jednoduchý motivem vybrnkaným na akustickou kytaru a scenérie na obálce alba maně připomínají výjevy z videoherního světa akční adventury The Last Of Us: Part II (2020). Dvojka Quarantine Zone zní jako z pera Cities Last Broadcast, dominuje jí zneklidňující sampl a jemné klavírní téma. Podobným směrem, ale bez klavíru, se ubírá i šestka Redacted. Ve skladbách je cítit přítomnost jakési rockové noty, která je pravděpodobně neúmyslná a vypovídá více o posluchači než tvůrčím záměru. Čtyřka Maze pak může nabídnout materiál použitelný pro americké Maserati. Z deváté Cloud zní obavy o současnou generaci podané v díle britských Porcupine Tree. Možná i stopa taktéž britských Massive Attack v páté Intruder Alert a mnoho dalšího.

Spojení se jmenovanými kapelami berte s rezervou, má za úkol pouze ilustrovat rozmanitost poslechového zážitku s odkazy na různé žánry. Ve výsledku rozhodně nejde o nesourodý slepenec všeho s ničím. Zmíněné náznaky jsou zcela v souladu s celkovým vyzněním. Alternativní podoby budoucího světa jsou pro tvůrce temného ambientu věčné téma a probráno už bylo ze všech myslitelných úhlů. Pro 2149 platí, že přináší bohatou nadílku nálad, hudební pestrost pro vděčné posluchače, ale i nezajímavých čtyřicet minut pro méně zaujaté publikum. Zkrátka atmosféra a její konkrétní tón mají v ambientu navrch nad tradiční strukturou více rytmických žánrů. Většina motivů není rozvedena do šířky, předvádí jen malé, zato však nápadité variace. Profese tvůrce ambientní hudby, zejména ve světle dnešních možností, se může jevit jako směšně jednoduchá. Poctivá facha nebo její nedostatek nakonec spolehlivě odhalí míru investované zručnosti, talentu jakož i úmysl. Simon Heath má všeho na rozdávání a 2149 proto nezní jako rychlokvaška do počtu.