Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ten mail, ve kterém mi došlo info o nové desce nazvané jednoduše II, začínal pozdravem Zdravím české bratry, a v ten moment mě měli. Mám rád, když se věci dějí jinak, než jak jsme zvyklí. Mám rád, když lidi dělají věci jinak, než jak se běžně dělají. Osobněji, lidštěji, jak chcete. A jsou mi k smíchu pokrytci, kteří svůj mail začínají slovy omlouvám se za nevyžádaný mail…

Šakal jsou ze Srbska, a tak správně se píšou Шакал, což si dovolím upravit do naší transkripce stejně jako názvy skladeb. Nevím, kolik z vás dobře vládne cyrilicí a k tomu srbštinou (resp. srbochorvatštinou), ale pro mě je latinka jednodušší a mezi námi, je to slovanský jazyk a jsem přesvědčen o tom, že při poslechu sem tam nějaké slovo zachytíte bez ohledu na znalosti čehokoliv. Čímž v podstatě říkám, že deska je otextována v rodném jazyce, což mi přijde jednak sympatické a jednak docela logické, když kapela sama o sobě uvádí, že tematicky se věnuje slovanské mytologii a tradicím.

Čtyřčlenná sestava kapely funguje pospolu od roku 2021, tedy krátce, ale není nijak složité zjistit, že jejich společné aktivity napříč několika dalšími kapelami a projekty sahají mnohem hlouběji do minulosti. Vyplývá z toho jistá zručnost všech zúčastněných a rovněž jejich schopnost jasně formulovat svou hudební vizi v nové formaci, která je na nové desce ztělesněna šesticí skladeb úhrnné délky 39 minut. Ano, je to přesně ona akurátní porce, která vzhledem k náboji a energii jejich black metalu představuje jasné optimum.

Black v podání Šakal patří k hutnějším podobám žánru, v nichž kytary hrají odspodu a vyhýbají se ostřím a výškám, takže si spíš přivlastňují deathmetalový zvuk, což nahrávce dodává na razanci a mohutnosti. Současně velmi dobře zvládají dlouhé pasáže, kterým velmi jemnou a střízlivou melodikou dodávají až vypravěčský a lehce epický rozměr. Nebrzdí se, téměř nesóluje, vše podrobeno přísnému záměru směřuje až na výjimky přímočaře vpřed, čímž dostávají na frak všechny možné myšlenky o dnešních trendech, ale současně tím náramně získává posluchač – pokud se totiž při poslechu nepotřebujete kroutit jak hadice a hýčkat svoje ego, jak jste nároční, pak tenhle koncept jasného sdělení bude přesně to ONO. Šakal jsou do značné míry ortodoxní, nečekejte disharmonie, složitě utvářenou atmosféru, hostující nástroje ani elektronické stopy, jejich přístup je syrový, věrný poučce, že v jednoduchosti je síla. A krása.

Což si možná jen tak fantazíruju sám pro sebe, ale přesně takto na mě jejich novinka působí. Skladby jsou poměrně dlouhé, ale jejich rychlejší střední tempo uhání krajinou tak přirozeně, jak si jen posluchač může přát. Současně nevytváří žádné odbočky a neřítí se do slepých uliček, deska je od začátku do konce konzistentní ve výrazu i v prostředcích a naprosto (skutečně NAPROSTO) ignoruje věci typu intro, výraznější mezihra, zásadní zvolnění, zvířátko na konec. Už byla řeč i melodickém přístupu v kytarách v určitých pasážích, což je to úplné (a úplně dostačující) nadstavbové maximum, co album nabízí, a k vykreslení místy řekl bych až úchvatné scenérie nepotřebuje nic dalšího. Vokalista neuhne ze své hrubě havraní polohy, rytmická sekce neslevuje z rychlosti ani důrazu a neutápí se v technicky překombinovaných pasážích.

Black metal v podání Šakal je hutná a plnotučná forma žánru, s vypravěčským přesahem osahávající hranice post-blacku. Nehledá inovace, nehledá vlastní cestu, ale soustředí se na zodpovědné zvládnutí řemesla, což se mu daří víc než dobře. Z alba je těžko vybrat nejsilnější skladbu, ale nic nezkazíte, začnete-li songem Spaljena zemlja. Ten mám rád.