Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Fans finské hydry Sargeist jsou, myslím, zvyklí na překvapení. Nikdy dopředu neví, na co se připravit. Sargeist v klidu předhodili davu špinavou torturu Feeding the Crawling Shadows. Po uhlazeném, nicméně famózním, předchůdci Let the Devil In, byl tento krok pro nejednoho příznivce při nejlepším šokující. Jedni jásali pro návrat do kolébky hnusu, jiní s úšklebkem hovořili o ústupu z vrcholu. Já stál alibisticky mezi těmito tábory. Nejásal jsem, ale ani se nešklebil.

Jakmile jsem se dozvěděl, že se připravuje deska nová, s absolutně novou sestavou, kterou se děsivý vůdce Shatraug obklopil, cítil jsem mravenčení a šílenou nervozitu. Ano, až tak. Haha! Novými členy Sargeist jsou totiž VJS z Nightbringer, Gruft a Profundus z Desolate Shrine a Abysmal ze Saturnian Mist. Uf a ještě jednou uf! Příšerný hlas Hoatha Toroga mi bude chybět, nicméně Profundus se své role zhostil na výbornou. Lidově řečeno – dost dobrý!

Pevně věřím, že ten kdo o těchto změnách nevěděl, se nyní otřepal. Sargeist se stal projektem hvězd. Po třetí uf! Shatraug je ovšem diktátor, který nesnese, aby mu kdokoliv kecal do jeho vizí. Sargeist proto zůstává dále Sargeistem. Shatraug vsadil na melodičtější strunu, tedy pomyslný návrat ke stylu Let the Devil In, avšak se stále jasnou kontinuitou k říznému masakru. Každopádně některé melodie jsou i na mě příliš pěkné. Ale berme to postupně.

Unbound vydal stejně jako Feeding… World Terror Committee. I to můžeme brát jako jistotu, že se snahy vstoupit do světa mainstreamu bát nemusíme. Tento label je zárukou pro pravověrné srdcaře. Předpokládám, že každý, kdo Sargeist sleduje, novinku už slyšel a tak moje konstatování bere jen jako srovnání vlastních pocitů. Takže už také ví, že se Sargeist nejen že vrátili k melodiím, ale také čistší produkci. Výraz čistý musíme samozřejmě brát s rezervou. Mluvíme stále o Sargeist. Jed a špína z Unbound cáká fest. Feeding byla rána mezi oči a pád do práchnivějícího hrobu. Unbound je cesta ven, nicméně lemovaná krví a hnisem.

Unbound je v podstatě přímočará deska, která uhání tři čtvrtě hodiny více méně ve svižném tempu. Jedovaté kytary se proplétají jak shnilé onuce a mezi nimi kupodivu pumpuje výrazná basa. Což dříve také nebylo zase tak samozřejmé. Profundus do kompozic vetkal prašivé screamy, které s přehledem proloží hlubokým growlem.

Psychosis Incarnate desku otevře prásknutím biče. Krutostí nasáklá řezničina je pro úvod skvělý nápad. Blasty se prostřídají s ďábelskou polkou. Opět Uf! (už jsem jako indián) To Wander the Night's Eternal Path jde, co se týče extrému, ještě dál a posluchače drží za hubu při zemi. Všudypřítomné melodie jsou hezké asi tak jak opilcův ksicht po týdenní kalbě. Ptáte se, kdy přijdou ty hezké melodie a čistá produkce? V The Bosom of Wisdom and Madness se pokračuje v nastalém trendu. Tedy výplach, scream a zlé vlny. Na zvolnění si musíme počkat až na pátou Hunting Eyes. Naráz se ocitáme ve světě takových Drudkh. Vyhrávky, pozvolné tempo a drásavý křik. Předpokládám, že se ortodoxní jádro při poslechu této skladby ošije odporem. Já jsem však nadšen. Už jen pro to, že hned Her Mouth Is an Open Grave se vrací k nářezu. Tentokrát bez melodií. Ani jedovatých a zlověstných. Jenom mazec! Titulní Unbound je opět rozevlátá hymna. Svým naturelem je blízko takovým Baptism. V Unbound se střídají pomalé, skoro rockové riffy s extrémními vpády. Což může působit nešťastně, protože výsledek připomíná puštěná dvě rádia naráz. Závěrečná Grail of the Pilgrim je důkazem ohromující síly té černější stránky umění Sargeist.

Prakticky bezchybné černé umění Unbound má pár bezvýznamných šrámů na dokonalosti, ale i ty ukazují brilantní velikost Shatraugovy tvorby. Vhodnou volbou dobrého zvukaře vynikly jak nástroje, tak surová energie a intenzivní atmosféra celé desky. Jenom jsem zvědavý, jestli staří fans odpustí Sargeist ony více než líbivé melodické linky, o kterých jsem mluvil. Ale k čertu s tím! Sargeist jsou zpátky z nadprůměrnou fošnou!!!