Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sarke - Endo Feight

SarkeEndo Feight

Victimer1.8.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Rozmanitá a poučná stará škola Sarke.

Norští blackmetaloví strýcové vylezli ze svých lesních chat a užívají si bigbítu. Letos to platí dvojnásob. Darkthrone, Coffin Storm, Khold a teď také Sarke jsou tu s novými deskami. Kapely navzájem propojené, zkušenosti bohaté, hlad po starém dobrém metalu pořád nezahnaný. Thomas Berglie alias Sarke by o tom mohl vyprávět. Akční v Tulus, vytížený v Khold a aktuální se svou vlastní kapelou. Místem, kde se spojuje norský black s art a hard rockem, ale klidně i s doomem a old school metalem obecně. Sarke sice dbají na stará pravidla, ale jejich náhled umí být i progresivní, neotřelý. Nové album Endo Feight dokazuje, že se pánové tuze rádi zapletou do klidných sedmdesátkových pasáží, aby za chvíli hrozili severským chladem. Není to žádný slepenec, ale živná půda pro živný bigbít. Hudba Sarke se odráží z různých míst a naprosto přirozeně se spojuje v jeden severský kus nadhledu pro pokročilé blasfemiky.

 


Endo Feight je osmým albem kapely a za mě také albem, které kapele nejvíc sluší. Sarke netříští své síly, ale v klidu si hrají s náladami i styly. Občas typicky blackově rollují jako Khold nebo Tulus, ale jakmile se oprostí od hrubého spodku, je to rázem úplně jiná hudba. Hard rockové klávesy, psychedelické hledání o pět dekád zpět a taky ten doomík, abych na něj nezapomněl. A pak najednou vystřelí z lesa včelín In Total Allegiance, který vyvrátí nejeden strom. Ale i tento včelín se vrátí na své staré prkenné místo blízko chaty a nechá se zkrotit pomalými riffy a klávesami. Tahle deska není rychlá, ale podobné výstřelky se tolerují. Endo Feight je elegantní starý metal pro elegantní staré pány. A není v tom neuctivost. Sarke 2024 je pro mě Norsko v duchu starých riffů, v klidu večera i s nepříjemným vztekem na patře. Variabilní deska, kdy prakticky každá skladba nabízí něco jiného a přesto to drží při sobě.


Potom, co kapela poměrně jednoduše nakopne album rollujícím blackem Phantom Recluse, což ohlásí i přítomné trumpety, vydají se Sarke preludovat do minulosti. Skladby jako Lost a Abyssal Echoes pohladí rockové vrásky a nechají hudbu vzlétnout nad krásnou norskou krajinu. Tady už je jasné, že kapela je klidnější než dřív, že má ráda věci víc pod kontrolou a že se nebojí sáhnout do těchto míst ještě častěji. Klávesy pana Hunstada si vůbec užívám. Bohatý rejstřík a vždy ideální volba pro konkrétní skladbu. Nejsou nadimenzované, jsou v pozadí a když přijde jejich čas, nepřehání. Skladba Old Town Sinner jako by trochu navazovala na úvod alba a ukazuje jaká je pravá zemitost Sarke. V doprovodu melodických klapek a s nádechem hard rocku. Závěr alba mám ale nejraději.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sarkeband.jpg


I Destroyed the Cosmos - věc, která je pro mě tou nejlepší z desky. Definující současné Sarke, rozvážné a s kořeny ve starém metalu. A zase tu velký kus práce odvedou klávesy. Nocturnův chraplák se dostane ze zajetí frostovských riffů až do kosmických dálek. Sarke si chtějí podmanit nekonečno po svém a dělají to vážně dobře. Celkově pomalejší skladba se hrdě dme i vydýchává. Z jeskyně až na kraj oblohy. Potom, co se kapele splaší kladívka ve výše zmíněné In Total Allegiance, se nakonec usadí v doomovém podhoubí spolu se závěrečnou Macabre Embrace. Tady je to pravá poctivá norská záhuba. Tuze pomalé tempo, kolem jen stíny a mlhavá údolí. I skrz tohle doomové prostředí ale proudí kousek zvídavě probuzených sedmdesátek. 


Noví Sarke jsou nad věcí. Mají spadeno na více stylů a po svém je i využívají, aby utvořili jednu poctivou severskou desku. A přesně taková Endo Feight je. Nevím, jestli je to věkem, ale když se letos objevila nová alba Khold, Darkthrone a Coffin Storm, ke všem jsem našel cestu a vnímám
je hodně pozitivně. Takže ano, norští blackmetaloví strýcové vylezli ze svých lesních chat a užívají si bigbítu. A užívají si ho se vším všudy. Platí to i pro Sarke, kde je možnost sáhnout po větší rozmanitosti, dát si kousek rockové psychedelie a přitom být furt odžískovaný metalista, který se šklebí mezi stromy. Album Endo Feight je vážně dobré.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

martin / 18.8.24 11:42odpovědět

Tohle mě baví hodně, spolu s Akhlys a Wormwood prozatimní vrcholy roku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky