Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dlouhých pět let od debutové zlovůle "Za zdmi" uteklo jako voda. Zdání, že kapela zahodila šrapnely a vyhlásila světový mír, se ovšem ukázalo jako liché. Myslím, že nejsem sám, kdo si Sator Marte zařadil mezi soubory, které svého času zaujaly a pak daly své nesvatosti vale. Opak je pravdou, ve vší tichosti, bez velkých gest a propagandy. Kapela zůstala věrna válečnictví v black metalu, skladby znovu tepou v rytmu těžkých mašin a smrdí střelným prachem.

Sator Marte prošli pouze změnou jazykovou, neboť se rozhodli opustit rodnou řeč a novinku pojali v mezinárodní angličtině. Tématicky jsou ovšem stále nakloněni nenávistnému opojení zuřivých bitev a nesdolána zůstala i agresivita hudby samotné. Rychlopalné, po uši v krvi nepřátel si lebedící songy, zpomalují jen velmi opatrně a dávají vyniknout kytarovým riffům, jež vidím jako hlavní živnou sílu rouhání Sator Marte. Nic pro snílky, melancholiky a další jemné duše. "Engulfed by Firestorm" je novou stopou na bitevním poli kapely, zřejmě přesně takovou jakou mělo být, na druhou stranu primární surovost není vše a desce pár věcí schází.

Vynechám-li moment překvapení, na který bychom čekali asi marně, je to především absence silné identity. Sator Marte hřmí a budí respekt svou nekompromisní náturou, ale aby zaujali něčím, co by je odlišilo od podobně laděných družin, na to ještě nedozrál čas. Poslech "Engulfed by Firestorm" splňuje aspekty drsné blackmetalové kavalérie, až sem je vše v pořádku, ale pocit něčeho nevšedního nepřichází. Asi ani nemá, nevím... Sator Marte vzali svůj návrat útokem a vložili do své výpravy ještě více zuřivosti, kdežto dříve působili záludněji a hlavně překvapivěji. Předchozí mašinérie "Za zdmi" zní i přes jistou archaičnost pořád zajímavěji a novinka trošku naráží na vlastní nasazení.

Nazvat ale "Engulfed by Firestorm" slabou deskou, to by bylo na zastřelení za zradu. Takovou totiž tahle deska určitě není. Pořád je to album, při jehož poslechu zbledne obličej nejednomu stárnoucímu obyvateli místní fary a pořád je to album, které umí nahodit mysl do zvráceně negativní polohy. Jen mu chybí více kreativity.