Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Satyricon - The Age of Nero

SatyriconThe Age of Nero

Sarapis30.9.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips, PC + bedny
VERDIKT: Ano, i v jednoduchosti je síla a Satyricon tuto známou premisu úspěšně převádějí do praxe. Nemám co bych víc dodal, má kůže je chladná…

Už je to vlastně rok, co mají norští kovotepci Satyricon venku album „The Age of Nero“. Nabízí se tedy otázka, jestli má smysl ještě psát recenzi, když jich je všude po internetu i v tištěným médiích habaděj. Odpověď nechám na vás, já si tento článek jaksi nemůžu odpustit. Koneckonců nikdo z redakce se k albu na našich stránkách ještě nevyjádřil.

Předně musím říct, že k hudbě této kapely mám trochu nevděčný vztah. Ač už jsem se mnohokrát měl k podrobnějšímu poslechu studiové tvorby Satyricon, dodnes mám naposlouchané (a oblíbené) jen album „Volcano“ z roku 2002, jinak je to z mé strany dosti chabé. I vysoce ceněná deska „Now, Diabolical“ (2006) mi (snad kvůli všeobecnému nadšení a přílišnému humbuku) proklouzla mezi prsty, ale tentokrát jsem si řekl dost! Singl „Black Crow on a Tombstone“ mě dokopal k tomu, abych se na poslední desku Satyricon podíval pěkně zblízka. Sice mě to opět trvalo víc než půl roku, než jsem se konečně rozhoupal, ale vzhledem k mému vztahu k této kapele je to ještě docela úspěch.

Song „Black Crow on a Tombstone“ mě chytl hned napoprvé a prakticky totéž se dá říct o celém albu. Často to bývá tak, že nadšení z prvního poslechu postupně opadá a album nakonec skončí jako nepravidelný společník „jen aby se neřeklo“, ale v případě „The Age of Nero“ to tak určitě není. Hudební výraz jednoduchosti a údernosti, k němuž Satyricon došli během několika let velkými kroky od atmo-blacku, má mnoho svých předností a nenápadných rafinovaných prvků, které z něj dělají trvanlivou záležitost. Na to, abych zjistil, že kapela se od předešlého alba daleko neposunula, mi stačil jen zběžný poslech „Now, Diabolical“, ale protože jsem na tom s její diskografií tak jak jsem, je mě to celkem jedno. Prvořadá je kvalita a ta je na tomto albu ve vysokých hodnotách. A to se můžeme bavit o kvalitě produkce, instrumentální prezentace i hudebního materiálu, s nímž Satyricon pracují.


Každá skladba je představením muzikantských zkušeností a skladatelského zrání, které nikdo nenajde jen tak povalovat se na cestě. Kytarové riffy jsou sice jednoduché (místy i docela primitivní), ale výsledek zní plně a šťavnatě a nic mu nechybí. Aranže skladeb jsou nenápadné, ale na jejich funkci to nemá vliv (na vliv rostlináře už vůbec). Příkladem může být decentní klávesová výplň v „titulním“ riffu „My Skin is Cold“, využití dechových nástrojů v „Den Siste“ nebo harmonické zdvojení kytar v „The Sign Of The Trident“. Na desce je toho samozřejmě daleko více, na druhou stranu album nestojí pouze na aranžích. Kapela předkládá poutavé melodie a rytmicky zajímavé riffy, které realizované v masivním hutném zvuku, razantní rytmikou a nekompromisním Satyrovým štěkotem nabývají všech atributů důležitých pro získání potřebného živočišného tahu na bránu.

Jednoduchý neznamená nutně prostý a nudný a Satyricon se daří na tomto tenkém ledě pohybovat bez potíží. Z poslechu mám dokonce pocit, že jim tato poloha naprosto vyhovuje a nejraději by v tomto stádiu zůstali co nejdéle. Jenže to by se jim mohlo časem vymstít, což ostatně kontroverzní ohlasy na „The Age of Nero“ potvrzují. Na stylovou fixaci asi nejsou fanoušci kapely zvědaví, mně osobně to však příliš nevadí. Pokud budou Satyricon přicházet se stejně silnými alby jako je „The Age of Nero“, o moji přízeň určitě nepříjdou (no, přízeň…).


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky