Recenze: Savages - Silence Yourself

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

SavagesSilence Yourself

David3.8.2013

Zdroj: FLAC

Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm

VERDIKT: Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four.

1979 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Bauhaus / Killing Joke / Joy Division. STŘIH! 2013 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Savages.

Tři dekády jakoby neexistovaly. Vzrušující chvíle, kdy svět objevoval mrazivou krásu ostře řezaných výtvorů kapel, které ovlivnily nejednu generaci následovníků, jsou zpět. Savages těží z minulosti. Nepokrytě. Originalitu nečekejte, přesto Silence Yourself uchvátí, uhrane a nepustí.

Proč?

Jednoduchost. Opravdovost. Vášeň. Cit. Postoj.

Přijde vám to povědomé? Ano. Přesně tyto atributy splňovaly všechny rané výtvory post-punkových legend. Atributy, které určují dělicí čáru mezi odpadem a elitou. Atributy, které jsou synonymy Silence Yourself.

Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four. Přesto Savages nesklouzávají od zřetelné inspirace k prachsprostému kopírování. Převážná část dějství se odehrává ve zrychleném tempu, zvolnění přicházejí sporadicky. Narušení kompaktnosti se nekoná. Kvalitativní výkyvy neexistují. Úderné a snadno zapamatovatelné kousky střídají neméně naléhavé, atmosféričtější songy napnuté až k prasknutí především díky hlasu Jenny Beth, jenž má sílu rozeznít zvony a trhat ledy. Ani zbylý trojlístek nezaostává. Savages jsou vyspělé těleso. Přesvědčivé. Sebejisté. Ve svém ranku momentálně postrádající jakoukoliv vážnější konkurenci. Body dolů pouze za zbytečně přehulený zvuk.

Čas ukáže, kam budou směřovat jejich kroky, zdali dokáží ještě posunout již tak vysoko posazenou laťku. Z jejich debutu jsem nicméně nadšen!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 17.10.13 12:30

Rád bych napsal "souhlas", ale nové desce NIN nemůžu přijít na chuť, u poslechu buď usínám, nebo mi je nepříjemně ze slisovaného zvuku. Když už i masterignový inženýr Tom Baker napíše, že album je "loud and more aggressive" (což celkem kontrastuje s docela klidným obsahem), je něco špatně. Navíc ani prozatímní ohlasy na druhý "audiophile" mastering, vydaný čiště digitálně, nejsou nic moc, konkrétně dynamická složka dle údajů na světové DR databázi chybí úplně stejně jako na klasickém masteru. A přitom na stránkách NIN se píše, že audiofilský master je "without compromising the dynamics" ... někde je něco špatně. A když k tomu přidám fakt, že Reznor si sám nevidí do huby, když před celým světem hraje svou (anti)label story, spokojený být prostě nejde.

opište kontrolní kód

Jirka D. / 13.3.14 6:49odpovědět

Souhlas, je to skvělá deska, ke které jsem se dostal až teď, s odstupem času, ale to nehraje roli. Zvuk je bohužel rozsekaný na sra**u, v některých pasážích se to sype jak kontejner na sklo. Jinak ale velmi příjemné překvapení, šikovný holky...