Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saxon - Carpe Diem

SaxonCarpe Diem

Sarapis6.4.2022
Zdroj: mp3, youtube
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Dobře vyzbrojená výprava Saxon.

Jestliže v loňském roce to byli Iron Maiden, kdo se svou deskou Senjutsu mile překvapil vyzrálým a nevtíravým materiálem, tak letos vidím jako adepty na podobně zdařilý kousek Saxon s jejich novinkou Carpe Diem. Byfordova nejnovější křížová výprava nevede přes složitý ani náročný terén, cesta se líně vine rovinami a když se protne s tou či onou osadou, plenění probíhá ve slušném duchu NWOTBHM. Přes pár říznějších máchnutí mečem je to spíše pokojný výlet šlechty, která obhlíží své polnosti a více prolévá dobrou brandy než krev bezvěrců.

 

Heavymetalové kmety stále neopouští síla chopit se kladiva a rozpálit oheň stlačením měchu, aroma tavícího se železa jim zjevně nezhořklo ani ve 44. roce existence kapely. Těžko bilancovat jejich kariéru a neříct něco, co už bylo vysloveno stokrát. Přestože instituce Saxon už nepřitahuje tolik pozornosti jako ve svých nejlepších letech, novodobé desky kapely pořád umí leckoho chytit za límec a škubnout. Nutno říct, že ne vždy to v kapele rezonovalo těmi esenciálními heavymetalovými vibracemi tak jako v posledních dvou dekádách. Závěr může být prostý -  Saxon našli svůj standard, který co tři roky vykopnou z balkonu do davu a mají vystaráno. Něco na tom jistě bude, naštěstí s albem Carpe Diem přichází i určité zvolnění a podobně jako u dříve zmíněných Dickinsonovců důstojné šediny.

 

 

Nahrávky, které snoubí zkušenosti z různých období svých tvůrců pro mě mají zpravidla větší význam než nahrávky, které jakékoli náznaky vrásek tutlají dopovaným elánem, který by například ve světě bulváru nalezl ekvivalent v silikonovo-botoxových karikaturách. Energie je v metalu zásadní a ano, “líná hudba, holý neštěstí”, přesto se dá s citem dosáhnout výsledku, kterému nechybí vnitřní vitalita i bez rizika vyvalit si bok neuváženým sprintem. Produkce alba Carpe Diem se k modernímu pojetí zvuku neotočila zády nijak výrazně, střízlivý přístup lze najít spíš ve skladatelské rovině, kde mám pocit, že Saxon oprášili svou náklonnost k hard rocku, který jim v 90. letech docela slušel, zatímco heavy metal krvácel.

 

Nikoho tedy nepřekvapí, že moje nejoblíbenější kusy z alba nevynikají rychlostí ani razancí. Samozřejmě epický kus Pilgrimage je první na ráně a i když nepokrytě otevírá starou kapitolu Crusader, je to skladba, která je sama o sobě okouzlující. Další z mých favoritů skoupých na tempo je Lady in Gray. První asociace k názvu mě vrátily k albu Rock the Nations a skladbě Northern Lady, ale letošní dáma v šedém má úplně jinou náturu. Narozdíl od dávné polobalady ve stylu Slade je Lady in Gray i díky zapojení kláves zvláštně studená a nepřístupná, a snad i proto jedna z nejlepších. Výborná je rovněž Black is the Night s uvolněným sólem vklíněným doprostřed. A pak tu jsou i rychlejší kusy, které mě baví; především Supernova, která mi v uších zní jakoby vypadla z Halfordovy sólovky, a Living on the Limit, která album svižně zakončuje. Vše mezitím je solidní, slušné, dostačující.

 

Udělali mi radost, tihleti Saxon. Byford pořád ve formě, v kytarách střelný prach a obal, který mi hned připomněl šíleného rytíře ze Svatého grálu od Monty Python. Kombinace, která pobritsku ladí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky