Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Scar Symmetry - The Singularity (Phase II: Xenotaph)

Scar SymmetryThe Singularity (Phase II: Xenotaph)

Garmfrost11.8.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: The Singularity (Phase II: Xenotaph) je překvapivá svou energií, kterou krotí delší stopáž...

Už jsem ani nedoufal, že se Scar Symmetry vrátí na scénu s novou řadovkou. Ohýnek důvěry ale přece jen doutnal. Předchozí deska vyšla před neskutečnými devíti lety. Byť její název napovídal, že se jedná o první díl, a proto je dobré čekat i dvojku, přece jen mě skepse ovládala - takových už bylo. Nakonec to tedy dobře dopadlo a švédská melodická prog/deathová úderka se do hrobu nedostala. Je zde druhý díl The Singularity a zní příjemně svěže.

 

Ano, pořád budu uctívat první tři alba s původním zpěvákem Christianem Älvestamem. Jejich nadčasovost, síla a uhrančivost nelpěla pouze na bezchybném vokálu zmíněného borce. Tehdejší forma Scar Symmetry byla zejména na Pitch Black Progress dost dobrá. Z reakcí napříč hudebním spektrem jsem ovšem pochopil, že většinovému fanouškovi sedí víc tvorba po odchodu Christiana. Kapela se minimálně od Dark Matter Dimensions odklonila od původního směřování. Je více heavy, prog a méně lpí na deathu. Melodie jsou jiné, jsou přívětivější a méně záludné. Proto asi ten ohlas napříč metalovým spektrem. Já si na tuto tvář musel zvyknout…

 

scarsymmetry

 

The Singularity (Phase II: Xenotaph) na mě bafla a překvapila energií a nadšením. Scar Symmetry na tomhle albu zní hodně vyspěle. Přestávka kapele evidentně prospěla. Samozřejmě se i tady střídají velkolepá místa s těmi méně zajímavými. Stále mi připadne zpěv Larse Palmqvista svým způsobem unylý. Musím mu ovšem přiznat, že mu to na nové nahrávce zpívá daleko líp než na předchozích deskách. S Robem se skvěle doplňují. Roba nepitvám, ale užívám si ho. Ten je čím dál lepší.

 

To nejzajímavější přináší hudba. To, jak jsou skladby promyšlené. Mají spád, nepostrádají gradaci a zajímavé odbočky. The Singularity umí být občas i pěkná sypačka. Kapela uhání jak o život, přičemž se svíjí v instrumentálních orgiích. Klávesy si dost berou prostor pro sebe, ale ne za každou cenu. Jsem překvapen pestrostí materiálu i jeho variabilitou. Je mocný, ale síla mu dlouho nevydrží.

 

Skladeb je na můj vkus hodně a hodinová stopáž tím pádem jakbysmet. Neplatí to pro všechny skladby - taková Altergeist je hotový poklad. Nejsilnější momenty zažívám někde vprostřed desky. Po Altergeist mě příjemně občerstvuje hitová Reichsfall s naprosto úchvatným sólem na začátku. Baví mě dramatická a potemnělá Gridworm s grandiózními vyhrávkami. Ve skladbě se řádně hobluje a křičí. Refrén samozřejmě patří rozhovoru obou zpěváků s větším důrazem na čistý projev Larse.

 

 

Scar Symmetry nahráli dobrou desku. Desku, která je bez debat vrací na výsluní. Pro příznivce melodií a progresivně laděného death metalu může The Singularity (Phase II Xenotaph) být moc pěknou slavností.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky