Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Secrets - Towards the Nightside

SecretsTowards the Nightside

Garmfrost21.3.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Spolu s Towards the Nightside se vydáme pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Projektů, za kterými stojí šílený Swartadauþuz, je opravdu hodně. Jeho počiny mají specifické body, díky kterým je jasné, o co se jedná. Bekëth Nexëhmu od Mystik či Muvitium hravě odlišíte. Máte zde ambientní projekty Klävitt, Klävitt… Skogen Evight Eka, podivný Summum a ještě zvláštnější Svartrit. Nebojí se ani death metalu či funeralu. Líbili se mi Ars Hmu, ve kterých spojil své síly s Esotericou (Chaos Moon, Guðveiki) a pěvcem oplývajícím výtečným krkavčákem Likpredikarenem. V dalším fenomenálním projektu Greve nechal Juhose, aby mu album nabubnoval. Proč jsem zmínil všechny tyto muzikanty? Právě je a kytaristu Sortilege oslovil znovu, aby nahráli album pro zbrusu nový projekt Secrets, který bych stylově přirovnal k dalšímu výbornému projektu Trolldom.

 

Esoterica se na Towards the Nightside zhostil klávesových nástrojů. Ty jsou tentokrát nejmocnější a nejvýrazněji z celé desky doslova vyčnívají. Na klávesy hrají i sám Swartadauþuz a Sortilege. Kdo se bojí šílené přeplácanosti a má obavy z nedostatku kytar, může se uklidnit. Kytarové nástroje nejsou dominantní, nicméně díky pečlivě ošetřené produkci je vše do detailu krásně slyšet. Milovníci baskytar nechť si utřou zpocené čelo, i basa je srozumitelná. Dokonce bych si troufl tvrdit, že spolu s bicí kanonádou je basa dominantní položkou nahrávky.

 

Jak už jsem zmínil, za mikrofonem nalezneme Likpredikarena, jenž stojí i za textovou částí. Já jeho hlas zbožňuju a k Swartadauþuzovu rukopisu jednoznačně sedí. Jeho prostorový projev je řádně narašplený. Je zlý a nemilosrdný a neskutečně atmosférický. Celé syntezátorové tortuře Towards the Nightside jeho pěvecké kejkle vévodí. Mezi inspiračními zdroji jsem schválně vynechal Emperor či Dimmu Borgir v éře Spiritual Black Dimensions. To uslyší i hluchý a nemá cenu se tím nějak výrazněji zaobírat. Swartadauþuz je schopný tvůrce, zdroje bere a nechává být. Tohle je black metal. S deskou Towards the Nightside se vydáme za pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

 

 

Album je protkané neklidnými dark ambient evokujícími vstupy, nicméně infernální energii, spádu a gradaci nikterak nestojí v cestě. Secrets jsou na scéně tajemným zjevem sledujícím hudební cesty a vize nevšedních umělců. Do metalového mainstreamu Towards the Nightside beze sporu nezamíří, byť svými kvalitami a přednostmi předčí nejednu legendární nahrávku. A je to tak zřejmě dobře. Swartadauþuz je svobodným bláznem, který vše dělá po svém. Těším se na další díla, pod kterými bude tento pán podepsán…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 21.3.24 11:35odpovědět

Jo jo, taky hlásím vtaženo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky