Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sepulchre by the Sea  - Seven Chambers

Sepulchre by the Sea Seven Chambers

Jirka D.7.1.2025
Zdroj: WAV (16 bit, 44.1 kHz) // promo od autora
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Tematicky i skladatelsky ambiciózní nahrávka, která naráží na tvůrčí limity páně autora.

Jak je to dlouho, co jsem v recenzi dával na misky vah pro a proti jednočlenných projektů? Měsíc? Tehdejší osamělý bojovník Steve R. vydávající post-metalovou muziku s logem SaintSombre nedopadl, pokud jde o hodnocení, moc dobře a důvodů pro tehdy nízké skóre bylo víc než dost. Dnešní osamělý bojovník se jmenuje Ashley Shannon, pochází ze Spojeného království, jeho projekt slyší na jméno Sepulchre by the Sea a od post-metalu se přesuneme do podzemního blacku. A taky k literatuře, protože tematická inspirace je jasně sdělená a je jí dílo Edgara Allana Poea.

 

Sepulchre by the SeaMetalová encyklopedie poměrně zarytě mlčí ohledně nějakých detailů nebo dalších hudebních zkušeností pana Shannona, a tak si budeme klidně myslet, že jde o nováčka scény a nadšeného samotáře, jehož žádná jiná stopa neexistuje. Jeho projekt založený v roce 2019 debutoval o rok později deskou Conqueror Worm (neslyšel jsem a nenuťte mě k tomu) a loni v létě pokračoval deskou číslo dvě, která si našla neznámo jak cestu do naší redakce. Jejím obsahem je 45 minut prý atmosférického black metalu, ve kterém bzučí mouchy, zpívají ptáci, šplouchají vlny, ale obecně vzato především řeže do živého metalové ostří.

 

Undergroundový původ nahrávka prezentuje především zvukem, který do značné míry nenaplňuje standardy současnosti, ale budu respektovat všechny, kteří právě v tom budou slyšet jeho výhody. Jeho jistá zastřenost a garážovost sice zdaleka nedosahuje kouzla norského přístupu v raných dobách žánru, ale současně působí v podstatě až sympatickým dojmem ve srovnání s běžnou, zoufale stejnou a sterilní produkcí profesionálních kapel. Společně s limity zvukovými a řekněme technickými kráčí ruku v ruce i limity tvůrčí, které odráží fakt, že autor se poměrně odvážně pouští do dlouhých a košatých kompozic s vyšší aranžérskou ambicí, která mu mírně řečeno přerůstá drobet přes hlavu. Poslepovat do sebe klasické nástroje, klávesy, samply a cosi jako epický rozměr je sousto, které nesežvýká úplně každý a není proto divu, že Ashley Shannon si na mnoha místech vylámal zuby.

 

Ale nesuďme jen podle dlouhé a kompozičně příliš nezvládnuté skladby Orange Opulence (víc jak 9 minut), protože jsou místa a pasáže, která dokáží zaujmout a nabízí posluchačsky příjemné chvíle, minimálně teda pro hledače ne úplně běžných a tradičních zážitků. Zvláštním způsobem zkreslená kytara vzbuzující dojem, že nějaká její součástka nebyla zapojena, nahallovaný a řezavý vokál, osudový nádech tajemna a klávesový podkres vytváří natolik podivnou kombinaci, že to jednoho až fascinuje. Violet Visions se svými dvanácti minutami a až dronem ovlivněnou hrou zanechává posluchače v němém úžasu a rozhodnout o tom, jestli je tak dobré nebo tak blbé si skoro ani netroufám.

 

Seven Chamber je beze sporu pozoruhodnou nahrávkou, u které si nikdy nebudete jistí, jestli se jí tak nedaří dohnat své předlohy anebo naopak způsobem zcela rafinovaných tyto předlohy opouští a jde svou vlastní, originální cestou. V podstatě už jen fakt, že jsem se v tom množství muziky, co nám chodí do redakce, něčím takovým zabýval, je sám o sobě doporučením. Viděno čistě technicky a objektivně, je na tomto albu víc věcí špatně než dobře (proto takové hodnocení), ale současně v něm je kouzlo, které v běžně dostupné produkci budete hledat marně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky