Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Následujte hlasatele nepravdy a nabídněte se prázdnotě, tak zní oficiální vstupní heslo k první velké desce kapely Sermon Of Flames. Jde o dvojici z Irska, která se věnuje agresivní kombinaci deathu a black metalu s prvky noise music. To vše je zahuštěno do neprostupné černé barvy beznaděje ve jménu rezignace na nějaké světlé zítřky. Pošmáknou si takoví, kteří potřebují krátký surový výplach na úrovni. Sermon Of Flames patří mezi nováčky na scéně, jejich vznik se datuje do roku 2019. Krátkou kariéru dua zdobí jenom ve vlastních podmínkách nahrané a distribuované demo Heralds Of The Untruth. V současnosti už ale stejně není k mání, takže se vrhneme rovnou na první oficialitu vydanou pod křídly agilních I, Voidhanger Records.

S novým titulem I Have Seen The Light, And It Was Repulsive kapela poprvé zavítala do profi studia a dala světu úderný opus ve stylu nekompromisního metalu plného špíny a násilnosti. Metalový styl ostrovanů by se dal ve zkratce pojmenovat jako střet agresivity a disonance. Brutality a chaotických strunových excesů. Obě tyto položky lze vnímat jako reprezentativní. Takto navrstvený materiál je pak dle potřeby promýván tvrdou elektrárnou, což kapelu činí přitažlivější také noise nebo power electronics komunitě. Za vším pak dělá tečku potřebný kus blackmetalové aury, to aby snad neměl ani jeden z metalových extrémů navrch. Takto orientovaný matroš navádí k poslechu, za kterým stojí touha prohnat hlavou pořádný kus hudební destrukce v dobrém slova smyslu. Přesně jak velí obal, dočkáme se umění, ale bude to bolet. Aneb anděl vzhůru nohama a v palici díra.

Sermon Of Flames vydali intenzivní, 37 minut trvající monolit, ve kterém můžeme najít všechny možné synonymy negativní stránky vnímání a prezentace hudby. Během poslechu se můžeme dostat tak blízko bezvýchodné situaci, jak je to jen možné. Hlava je krmena výrazy jako ničivý, spalující a trýznivý, a všechno je to holá pravda. I Have Seen The Light, And It Was Repulsive je hnusná záležitost a jako takovou ji musíme vnímat. Jakýkoliv oddych se nepřipouští a když už dojde v instrumentální skladbě Mephitic Seraph ke zvolnění, tak to stejně dýchá podivným spojením atmosféry Twin Peaks s hustou sítí industrializace. Takže odpočinek pouze pro otrlé.

Je to vlastně takový chorý metalový rituál, jakési ohnivé centrum obrácené víry. Nač taky věřit, když žijeme v prokletí a naše životy provází dost silně zakořeněný nihilismus. To všechno můžeme brát jako orientační body v husté a syrové tvorbě Sermon Of Flames. Ve tmě stoky se povalující riffy dávají vzpomenout na podobně laděná jména jako Hissing, Antediluvian nebo klidně i Portal. Smyslem nahrávky je být co nejblíž pokoření dobra a když už takto šroubovaná záležitost definuje zlo v chaotickém rauši, je definitivně zatlučena do země zmiňovanými elektro výstřelky. Možná to bude trochu mimo, ale někde jsem prohodil - kéž by takto zněli Anaal Nathrakh. I ze Sermon Of Flames jde ven odér sprostých výlevů, obskurní a chlípně adresná nálada.