Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Serpent Noir - Death Clan OD

Serpent NoirDeath Clan OD

Garmfrost23.1.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem
VERDIKT: Při poslechu Death Clan OD je možné někde zapomenout fyzické tělo a zatoulat se v neviditelných krajích za řevu helénského draka a horkého podsvětí...

K řeckým dravcům Serpent Noir mě váže dávná slabost. Minulá řadovka Erotomysticism kapelu zavedla do progresivnějších, či lépe řečeno experimentálnějších vod, než tomu bylo na starších nahrávkách. Rovněž sestava vykazovala hvězdný třpyt. Měl jsem obavy, zdalipak není tato cesta slepou a nezavede Serpent Noir na velká pódia, což samo o sobě není špatné, ale pro temnou až niternou muziku nic moc. Kostas K. se svým druhem Yiannisem K. velká jména ze svého blízkého okolí setřásli, podepsali smlouvu s novým labelem (kterým není nikdo menší než World Terror Committee) a v podstatě se výzvám velkého světa obrátili zády.

 

sn

 

Aby to nevyznělo, že se Serpent Noir vrátili do hlubokého undergroundu a hrnou syrový black. Styl novinkové desky Death Clan OD je daleko hutnějšího charakteru. Všudypřítomné hammondky jsou ty tam. Spíše valivé rytmy jsou nahrazeny solidním nášupem. Místo jednoho člena Ofermod mají v aktuální sestavě Serpent Noir jejich ex-člena. Tím je démonický všeuměl Tehôm. V Serpent Noir se chopil baskytary, se kterou čaruje solidní vyhrávky a je tak Yiannisovi takřka rovnocenným partnerem. Všemu pak vládne pán dračího hlasu, Kostas K. Ten je zárukou, že kapelu poznáte a že je vše dle starých pořádků.

 

Serpent Noir sází na svižnější tempo. Na desce dostaly prostor mnohem více než dřív i melodie. Svým způsobem mi nová tvorba trochu připomíná Faustian Ethos od Acherontas. Death Clan OD ale není obyčejnou kopírkou desky slavnějších kolegů. Nicméně u obou je znát Řecko, okultno a obdobné uchopení atmosféry a melodických linek. Serpent Noir jsou ovšem více heavy, ne tak rituální a méně extrémní a temnou smečkou, která se ovšem do hloubek a extrému dostane stejně snadno.

 

O texty se opět postaral Thomas Karlsson, které Kostas výtečně podává svým charakteristickým hrdelním projevem. V Goeh Ra Reah: Garm Unchained dokonce uslyšíte Thomasův uhrančivě hluboký hlas. Tato závěrečná kompozice nesená ve středním tempu mi hodně připomíná staré Therion v dobrém i ve zlém. Není těžké na všechno zapomenout a vydat se po temné stezce a nechat své fyzické tělo daleko za sebou. Serpent Noir vyrostli! Pokaždé udělali svoji muziku trochu jinou a nyní vše úročí. Erotomysticism se mi líbilo na sedmdesát procent. Progres a hammondky jim tenkrát moc slušeli. Na Death Clan OD od nich upustili. A je to tak dobře, protože dvakrát opakovaný vtip není vtipem. Deska je postavena na kytarových harmoniích. Na proplétání akustických vyhrávek s elektrickou kytarou s dominantní basou. Yiannis je starý čaroděj, který si rád hraje s efekty, pročež si kytaru můžete občas splést se synťákem a ten pak s kytarou…

 

Death Clan OD si oblíbíte i pro její velice příjemný zvuk vytvořený ve studiu Ignite Studios, které se nachází v řeckém městečku Peristeri. Horké ovzduší z desky doslova čiší a neochladí vás ani atmosféra nahrávky, která je i přes veškerou temnotu velice vášnivá. Ostatně, přesně jak se na řeckou kapelu sluší a patří. Temná a krvavá vášeň!

 

 

Sedmero skladeb (počítáme-li i úvodní The Black Knighthood of OD, které má funkci intra a otevírá nastolenou cestu) má šanci oslovit každého milovníka nejen řeckého black metalu. I ten, kdo normálně black nemusí, může vychutnat dobré řemeslo a skvěle napsané skladby, které nejsou pouhými písničkami. Death Clan OD je dobré metalové album a jestli se nic nepokazí, čeká Serpent Noir zářná budoucnost. Konečně natočili album, kterému nic moc neschází a které se vskutku poslouchá samo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky