Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Serpentian - The Divine Harm

SerpentianThe Divine Harm

Sorgh30.1.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Upřímné zlo, které se neschovává. Vlk je vlk a vy, ovečky, se připravte na hru o život.

Serpentian je mladá kapela z Austinu v Texasu, z kraje podzemních ropných jezer a nadzemních hemžících se kovbojů a dobytka. Možná jim to sluníčko a vůně sušených kravinců leze na mozek, protože jejich tvorba je tak netexasská jak jen si lze představit. Dál od čundr kántry šou to snad nejde. Na jejich debutu The Divine Harm si smlsnou obdivovatelé drsné, black/deathové krasojízdy. Protože je to rodeo s čerty. Serpentian kašlou na šminky a tupé pózy, naopak jejich projev je upřímný a mile skromný. Představují se v naturální podobě, která má do jakékoliv vznešenosti hodně daleko. Svými zaprasenými škorněmi přidupávají do zběsilého rytmu surové, neupravené mlátičky, v jejíž útrobách kvasí satanská blasfemie. Pro scény tohoto typu je zbytečné stavět složité kulisy, naopak stručně a jasně sedřené skladby řeknou bez velkých cirátů vše co na srdci.

 

Prohnilá duše nahrávky leží hned pod povrchem, nabízí se každému kdo projeví zájem a podtrhuje svoji nekomplikovanost. Nemusím tak chodit kolem horké kaše a můžu s klidem prozradit, že skladby nehýří genialitou. V několika akordech se dá nalézt celý, nekomplikovaný mikrosvět Serpentian. Hledat nějaké významové kličky by bylo plýtvání časem, album je zkrátka hrubá a přímočará nálož, která obrátí žaludek naruby a zmizí. Nic pro intouše a romantiky. Ani se zvukem se nikdo nemazal, je špinavý, hrubiánský, což v žádném případě není myšleno jako výtka, ale konstatování faktu, díky kterému má album nepopiratelné charizma. Když z kanálu zahromuje naboostrovaná basa, srdíčko mi klesne do gatí, chlopně zapleskají a nemám daleko k bezvědomí. Proberou mě až struhadla okusující prsty do krve, která se pomalu a nezadržitelně dobírají podstatě bolesti.

 

 

Hlavně díky surovému zvuku se mi při poslechu vybavuje mnohem známější bestie rochnící si v podobném kalu. Jsou to Deicide, kteří sice pochází z úplně jiné části země, ale zvukově i kompozičně jsou si tyhle dvě kapely velice podobné. Z mála dokáží vytřískat neuvěřitelnou auru zla, kterou bych čekal u zarputilých obyvatel kobek smrti. Pravda, Deicide jsou ryzí ikonou pekla na zemi, které Serpentian dosahují asi ze dvou třetin, ale jedou ve stejném vlaku a šíří podobnou filosofii. Začátek skladby In Godless Void pro změnu věnovali lehkému plagiátku z dílny Mayhem, ale odpouštím, snad pro tu neskonalou sílu momentu. Ale všeho dosyta. Jako si každý potřebuje čas od času vydechnout, i Serpentian umí sundat ostruhy a projet se nalehko. Ideálně ke konci, aby došlo ke zklidnění zpěněné krve. V posledním dějství alba tak můžeme nahlédnout do tváří již unavených stínačů, kteří chytají dech a do strun už tolik nervou. Uprostřed tvrdých riffů jsou slyšet klidnější kroky, ale stále je nutné být ve střehu, protože ďábel nikdy nespí.

 

Když jsem si album poprvé, podruhé pustil, přeběhl mi mráz po zádech. Ten chorobný plaz deroucí se z písečné duny mě uhranul jako králíka. Silný úvod, neskutečná vábnička. Pravdou je, že kouzlo postupem času ztrácí svoji sílu, králíka opouští strnulost a ten zdrhá. Ale Serpentian jsou na dobré cestě. Zatím se před nimi jen nerada odkrývá a až čas ukáže, kam povede.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky