Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shaarimoth - Devildom

ShaarimothDevildom

Garmfrost30.10.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Devildom je nahrávkou jasně death metalovou, atmosférickou, temnou a obskurní...

Norští Shaarimoth jsou na scéně zajímavým příspěvkem nikoliv jejím tahounem. Určitě ne pro nedostatek zajímavých nápadů, ale pro minimální aktivitu. Přičemž obě předchozí desky Current 11 a hlavně Temple of the Adversarial Fire jsou lahůdkovými záležitostmi. Current 11 vyšlo takřka před dvěma dekádami a druhá jmenovaná o dvanáct let později. Dá se tedy říct, že aktuální Devildom, vycházející po sedmi letech, přichází takřka v rychlém sledu. Nezapomeňme na zajímavé splitko SamaelLilith: A Conjunction of the Fireborn, které spatřilo světlo světa před třemi lety. Shaarimoth produkují velice pochmurný a obskurní death metal, s tím, že s novou nahrávkou se obloukem krapet vrací k debutu a nechávají bez povšimnutí temný odlesk prostředního díla. Pro zajímavost mrkněme na sestavu, kde mimo jiné nalezneme koncertního bubeníka Arkhon Infaustus či Thy Darkened Shade a Semjazu rovněž z Thy Darkened Shade.

 

Pod štítem World Terror Committee je Shaarimoth zřejmě dobře, a tak i Devildom vychází pod jejich značkou. Co tedy čekat od nového alba těchto démonů? Devildom je sbírkou technického death metalu s atmosférou černou jak udavačovo svědomí. Frenetické výbuchy explodují v ohnivém reji děsivých rituálů. Nová tvář Shaarimoth, jak jsem zmínil, je více klasickým deathem než předchozí deska, avšak méně než debut. Recenze zmiňují mix starých Morbid Angel, Absu, Nile nebo Behemoth. Já tvrdím, že ani náhodou. Když, tak možná trochu dotek produkce Nile. Shaarimoth v sobě nezapřou black metalové podhoubí. Lyricky je Devildom dílem okultním, satanistické či temně duchovní. Devildom nabízí ďáblovu realitu. Je všude kolem. Můžete se ponořit do extáze, spatřit neviděné, mystické, ale také vaše vlastní duchovní já. Náladě skladeb je přišita na míru rytmika. V tomhle bych možná spatřoval náznaky bicího šílenství jistého Peta Sandovala.

 

V rytmice kytarových linek si všímám Semjazova vlivu, byť ten zde hraje na baskytaru. Slyším jeho zvláštně položený rukopis, kdy je kytarová hra založena na technice a pečlivých detailech či souhry tónů, jaké vnímáme i v klasické hře. Kytary s basou jsou položeny do hloubek. Do hoblování vtékají podivínské vyhrávky a výstřelky. Nálada alba je temná a tvrdá, ale díky teatrálním vstupům je Devildom extravagantním počinem. Kapitolou samou o sobě jsou samozřejmě vokály Rune Andreassena, který growluje, křičí a bláznivě kvílí. Ostatně, v tomhle se v táboře Shaarimoth nic nezměnilo. Tak ho známe a přesně tohle očekáváme.

 

Produkce alba je ostrá jak bič a zároveň špinavá jak peklo samo. Líbí se mi vzácná vyváženost šikovné zvukařiny a přirozeného chaosu. Přemýšlím, jestli podobně vychválit čelní obálku nebo se ušklíbnout. Barevně je zajímavá, logo s názvem alba vypadají hodně dobře. I podklad pro hlavní obrázek. Na něm spatřujeme ďábla a tady mi nápad připadne klišoidní a zbytečně okatý. Čekal bych od umělců typu Shaarimoth více nejasných kontur, náznaků a jinotajů a ne čerta na obrázku.

 

 

Naštěstí je pro mě hlavní hudební obsah a ten je lahůdkový. Obal je pro mě výzvou, zda na takový chci koukat z vinylu či CD. Bude mi stačit digitální formát? Shaarimoth je kapelou jasně death metalovou, ale atmosférickou, temnou a obskurní. Fandové rubanic zřejmě Devildom plně nevychutnají a je možné, že ho více ocení příznivci black metalu, ale to je fuk. Shaarimoth přichází s novým dílem, které se moc pěkně poslouchá a nabízí vícero vrstev. Proto se jen tak neoposlouchá…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 24.7.18 10:18

Jo, je to bezpochyby špatně, každý má na to nějakej názor, dle mě se tohle dá vyřešit časem až se usadí prach a hlubší integrací, kdy prostě další generace si budou muset uvědomit, že podrývání letitých autorit je taková hezká evropská vlastnost. Já si ale hlavně myslím, že třeba většina těch kapel se ostatním náboženstvím tolik nevěnuje, protože jsou to povětšinou kapely z území s jinou, křesťanskou minulostí. Vždyť v estetice třeba evropských kapel se neustále objevují kulisy opuštěných chrámů, dómů, osamělých soch a jiných sakrálních staveb uprostřed ničeho, které budí zdání věčnosti a neměnnosti, přičemž jsou nám povědomé z historie, naší krajiny a nějakého kulturního dědictví. Pro nás evropany je v dědictví křesťanství stále skryto mnoho ticha a tajemství, proto je to logicky lákavější jej hudebně zpracovat než řekněme islám, který se pro nás bohužel stal kulturním šokem a tím pádem nějaký extrémní hudební reakce na něj v současné době by se svezly nejspíš na vlně toho šoku. Navíc pokud chceš se něčemu postavit, musíš to nejprve poznat a tuhle aprobaci tu má fakt málokdo, obzvláště z extrémní hudební scény. Proto si myslím, že to ještě bude chtít čas, ale i tahle studna se bude časem otevírat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky