Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shibalba - Stars Al​-​Med Hum

ShibalbaStars Al​-​Med Hum

Victimer15.1.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Nová podoba zvukové terapie a extatických vytržení z bloudění ve světě vlastní mysli. Oproti předchozí nahrávce hlubší a méně barevný rituál držící se víc temné linie dark ambientu a jeho nástrah.

Máme před sebou pokračování tajuplné meditace, kdy ruchy, bubínky a šamanské hávy převezmou na pár minut vládu nad ostatní hudbou kolem nás. Dnes již pouze dvojice muzikantů, která se čas od času hodlá vyprostit ze svých black metalem přiškrcených řetězů a znovu se vydat cestou hloubání a studia tělesných projevů na bázi zvukově hypnotizující mezihry pojmenované Shibalba. Nechme tedy znovu osud kapely Acherontas stranou, nechme stranou i další spojení a ponořme se do vod magie dark ambientu a na něj volně navazujících vlivů. Jen pro ně jsou určeny dnešní řádky.


Kolega Garmfrost se vydatně pověnoval předchozímu opojnému opusu Psychostasis - Death Of Khat, jenž ze svých útrob vyluzoval velmi zajímavě učinkující směs rituálu, darkwave a temného trance, kdy pulsující hudba očekávaně proudila tělem a myslí a uměla probouzet dosud pevně zasuté touhy a chtíče. Tohle album jsem si postupem času skutečně zamiloval. Bude to nejspíš tím nestandardním pojetím otupujícím typické projevy dark ambientní disonance a pojímajícím mnoho dalších prvků a podnětů. Víc jak temně ambientní bych tehdejší produkci Shibalba počastoval termínem léčivě blahodárná, neboť tahle temně orientovaná vášeň nekončila svou pouť ve sklepních systémech, ale vyloženě povznášela na duchu a místy dokonce i tančila. Ano, ve vší tmě a souznění s ní, ale mělo to svoje grády.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/shibalba%20promo.jpg


Ani novinka nepostrádá jisté stopy blahodárnosti, ale jejím hlavním rysem je hlubší instalace těla a psyché do roviny ponurého a uzavřenějšího obřadu. Znovu to není nahrávka skoupá na rytmy a experimenty napříč labyrintem, ale spíš aby vykukovaly ven a nechaly zmítat těla v osvobozujícím transu, jsou víc zahloubány do tmy katakomb a světel noční oblohy. O co ubylo na šamanské extravaganci, o to zase přibylo na tuhé temnotě, která se zkrátka nevrtí tak plasticky jako před dvěma lety. Shibalba rezignovali na kratší skladby a znovu dali prostor skromnějšímu počtu rituálů, o to však intenzivnějšímu v praktikování výpravných hypnóz. Podobně tomu bylo i na albu Samsara. Tma je ta, kdo vede album do nitra Země, sama sebe i do společnosti hvězd v nekonečnosti universa. Dark ambient je potom stylem, jenž dominuje a na poměry kapely někdy až smířlivě pluje kolem. Za tiché a klidné však album Stars Al-Med Hum můžeme považovat jen těžko. Shibalba patří mezi tělesa, jenž svou tmu neustále pohání kupředu a nechávají ji otevřenou dalším vlivům. Díky nim pak rozvíjí své rituály až do té míry, kdy žijí vlastním životem a bezcílně nebloudí. Ten aktuální není jen tak divoký, jako jsme byli svědky minule. To je celé.


Jako nejbližší typickým projevům dark ambientu můžeme považovat první a třetí část alba, přičemž ta první se jej snaží držet oběma pažemi a ta třetí přidává na magii celkově rituálním rozpoložení. Ozve se i stopa dávného mayského poselství spjatá s názvem projektu a na albu ji patří díl číslo čtyři. Ze skalistých homolí je to blíž obloze a prostředí přímo vybízí k mimořádnému zážitku, kdy je tělo zcela oproštěno od běžných rutin a vydává se vstříc světlu. Tma však určuje jeho cestu a povahu, to je pořád víc než jasné. Hudbou vyvolaný orgasmus v závěru třetí skladby, kdy se hlas ženy promění v divoké hekání za doprovodu tajemné produkce, je zase důkazem, že Shibalba stále dbají na ty krásnější chvilky vedoucí k dokonalému uspokojení. Tahle stránka jejich hudby u nich existovala vždy a jinak tomu není ani dnes. Shibalba umí i zapochodovat a zvýraznit svou orchestraci (druhá a čtvrtá věc), kdy ztiší zvonky a cinkot dalších srandiček na úkor dramatické hrdosti. V tu chvíli hned vzpomenu na skladbu Naljorpa, která se trochu vymykala náladě předchozího alba. Jako povahově nejvolnější se jeví závěrečný opus, ale jen zhruba do poloviny své hrací doby, pak se jeho tvář zlomí a zabodne svůj pohled do hlubin, odkud se již nikdy nevrátí a končí zcela utlumen. Jeho duše se rozplynula a definuje konec alba.

 


Alba, které patří a bude patřit k tomu lepšímu, čeho je dark ambient jako žánr schopen, ale já jej přeci jen hodnotím trošku níže. Důvodem je úroveň alba předchozího a jeho přesvědčivě experimentální charakter, jenž je mi pořád blíže a mám jej raději. Novinku však berme také všemi deseti, protože představuje kvalitně zpracovaný materiál na bázi rituálu a očištění se, potažmo nalezení vrcholů svých tajných tužeb. Shibalba jsou mistry ve svém oboru, na tom se nic nemění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

kubánec / 16.1.19 8:03

Stylově je mi tahle nahrávka bližší, ale předchozí mě bavila krapet víc. I tak super.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 16.1.19 8:03odpovědět

Stylově je mi tahle nahrávka bližší, ale předchozí mě bavila krapet víc. I tak super.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky