Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shogun Tokugawa - Y3ARS

Shogun TokugawaY3ARS

Jirka D.9.12.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Další z vykutálených emo-screamo-metalcorových partiček, které teď lezou ze země jak houby po dešti. Album Y3ARS je nasměrované především na mladší posluchačskou základnu a tam podle všeho boduje. Když si odmyslím módní kabátek hudebního projevu, dostanu celkem známou kostřičku, na kterou se vždycky navléká to, co právě letí.

Konec roku se nám nezadržitelně blíží a tak dřív, než začneme rekapitulovat, bylo by asi vhodné zkusit ještě pohledat, co zajímavého bylo v tomto roce vytvořeno a nahráno. A s velmi mírnou dávkou patriotismu se podíváme (snad víckrát než jednou) do českých měst a městeček, kde to vře jak v úlu a na denním světle se začíná objevovat jedna nová parta za druhou. Dnešním městem bude Plzeň a v zorném poli hledáčku se ocitne parta mladíků říkajících si Shogun Tokugawa a jejich první plnohodnotný počin nazvaný lehce zakódovaně Y3ARS. Ten vyšel po třech letech fungování kapely (aspoň se mi podařilo dohledat, že existují od roku 2007) a hned pod hlavičkou X-Productions; na začátek pořádná porce.

 

Začínám si už zvykat, že dnešním mladým kapelám chybí leccos, jen dravost, drzost a pořádné nadšení mají snad všechny nadělené v míře nemalé; do všeho jdou naplno, od podlahy a přímočaře. A nutno uznat, že jim tento způsob vychází a nese své ovoce. Nejinak jsou na tom Shogun Tokugawa, kteří na českou metalcorovou scénu vlétli rychlostí kulového blesku a během krátké doby se jejich jméno začalo objevovat na plakátech mnohých festivalů, koncertů a dalších akcí. Nicméně nic se nemá přehánět a přehnaná ambicióznost může být (a ona je) dost nebezpečná. Všechna ta do nebe vynášející hesla a to dokonce i na stránkách samotného labelu trochu smrdí a vrchol všeho je historie kapely na BZ profilu. Ať už je to movie-story nebo ne...to si pánové mohli nechat od cesty.

 

Pravdou ale je, že kde je poptávka, musí být i nabídka. Zákony trhu fungují neúprosně a deska Y3ARS je toho jasným důkazem, protože největší její viditelnou úlohou je líbit se. Cílová skupina náctiletých je zřejmým cílem a musím si přiznat, že být mně o šest osm let míň, počítal bych se mezi oběti rovněž. V tomhle směru je hudba S.T. uvařená skvěle – lžíce naštvaného sreamo-zpěvu, lžíce ostrých kytar, lžíce melodií a utěšených refrénů pro fanynky, lžíce samplů a elektroniky, lžíce emo vizáže a lžíce temné historie kapely a tvrdé práce v začátcích (vždyť i americký prezident musel coby malý pracovat a roznášet noviny). Těch lžic hodně na 35 minut hraní a deska je na světě. Vypadá to jednoduše, zní to jednoduše a nutno zcela objektivně uznat, že výsledek je v rámci stanovených mantinelů povedený a dobře stravitelný. Po hudební stránce není moc co vyčítat, práce muzikantů je hodně dobrá, , booklet vyvedený ve skoro-rasta-barvách vypadá taky celkem únosně, takže výsledek je na prvotinu v téměř všech směrech zdařilou záležitostí.

 

Logická otázka teda zní: kde je problém? Pro mě nejzásadnější překážkou jsou přeslazené, líbivé refrény (přece jenom nejsem faninka 12+), které jsou ale spíš otázkou osobního vkusu a stejně tak můžou někomu připadat zcela božské, procítěné a emo-dokonalé. No a druhou záležitostí je přílišná krátkost alba. Když bych vyhodil desátou „X“ (kde si kluci vyzkoušeli, kudy cesta rozhodně nepovede) a všelijaký ostatní, převážně electro-plevel, zbude mi slabá půlhodinka, možná míň. Když potom výsledek srovnám s kapelkou, o které jsem tady psal nedávno, asi bych se vydal cestou našláplého EP a všechny posadil na zadnici, než si na první pokus ukrojit tak velký krajíc a nedojíst ho do konce.

 

Do pomyslné rovnice, ze které nakonec vypadne hodnocení, je ale potřeba dosadit ještě další proměnné: dobře znatelnou živelnost a odvahu, s jakou se mladíci pustili do práce, v tvrdších partiích působivý zpěv Jakuba a samozřejmě hráčské dovednosti všech zúčastněných. Výsledkem je deska, která zpočátku funguje, baví vás a dost rychle se vám dostane do hlavy. Po několika posleších jste ale na stropě, víc to nejde a nic nového taky neobjevíte. Naopak mám pocit, že jak rychle její ambice vystoupaly, tak rychle opět klesají a nic se vlastně neděje. Bublina splaskla a nezůstalo víc než ta trocha průměrné, snad o kousek lépe než průměrné porce muziky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky