Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Povědomí o tajemném projektu ze západní Sibiře Sibireal není zatím nijak rozšířené, byť se borci pohybují na scéně už pár let. Pod názvem Hysteria před dvanácti lety začali zkoušet, co jejich nástroje umí a hledali své výrazivo. Zřejmě kopírovali, co se dalo. Prý zkoušeli do svého podivného death metalu zmutovat i vlivy Black Sabbath… Nicméně pod názvem Sibireal fungují sedm let. Na kontě mají EP Giennah a aktuální dlouhohrající debut Blood Color Sky. S Black Sabbath nemá jejich tvorba společného zhola nic. Styl Sibireal by se dal s přivřením očí popsat jako teatrální mix thrashe s blackem a ostatními metalovými odnožemi.

Byť tedy nejsou Sibireal žádnými nováčky, jejich debut není nic jiného, než plně začátečnické dílo. Je vidět, že kluky baví hrát, že umí hrát a že spolu s vydavatelem věnovali velkou péči i grafické podobě své nahrávky. Za to jim patří pochvala. Čtyř-panelový digipak není nic moc, ale použité barvy byly vybrány vcelku dobře. Front cover s jakýmsi monstrem je stejně jako logo a název alba ovšem vrcholem fádnosti. Vložený booklet se všemi texty, infu o Sibireal a děkovačkou, se tyto zápory jakoby snaží vynahradit. Zajímalo by mě, nakolik mají v grafice prsty Sibireal a na kolik vydávající label Wings of Destruction.

Asi bych se měl více věnovat hudbě a zpěvu než digipaku, ale přiznávám se, že muzika a hlavně zpěv je dost velká bída a nuda. Snažil jsem se poslouchat Blood Color Sky střízlivý i pod vlivem, doma i na cestách, ale výsledný dojem je pokaždé stejný. Je mi kapely líto, že se stavím k výsledku jejich dlouhého snažení takto, avšak nemůžu jinak.

Vlastně nejvýraznější song s nejsilnější atmosférou je hned úvodní, šamanská Aktilirauw. Ta album otevírá vskutku nadstandardně. Její zaříkačská nátura s lidovými nástroji mě namlsala na nějaký sibiřský pagan, ale hned po skončení nastalo rozčarování. Titulní skladba působí jako facka pro vystřízlivění. Divoký mix blacku s thrashem je zde kořeněn hc/grind corem s uštěkanými zpěvy, které nemají daleko ke křiku na ulici. To stejné platí i pro muziku. Jednotlivé party jsou na sebe nalepeny, aniž by někdo přemýšlel, že k sobě nepatří a nepůsobí příjemně. Abych pouze nebrblal, sem tam se touto divočinou mihne slibný motiv, to když se kapela uklidní a nechá se nést jednotnou melodickou linkou. Dost skladbám škodí zpěvákův hlas. Ten se snaží o pestrost, ale snaha je málo. Barva jeho hlasu je opravdu nehezká. Nejhorší však je, když se pustí do čistého zpěvu. Jeho možnosti nesahají daleko. Neudrží tón ani moment a o jeho rozsahu ani nemluvě. Hrůza hrůz.

Blood Color Sky je bezkonkurenčně nejslabším promem, které se mi letos dostalo do rukou. Ve svých recenzích se vyhýbám označení typu odpad, průšvih atd. ale v případě debutu Sibireal se těmto označením blížím. Vzhledem k tomu, že kapela není na počátku své kariéry, ale hrají už pár let a nahrají tohle, nevidím nic pozitivního v její budoucnosti. Ale třeba jsem jen zapšklý starý pisálek, co si hojí vlastní mindráky a Blood Color Sky si své posluchače najde. Zkuste si schválně pustit vloženou ukázku a udělejte si vlastní názor. Mě Sibireal nepřesvědčili. Těch deset procent budiž připsáno úvodní skladbě. Zbytek je děs běs.