Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sick Sinus Syndrome - Swarming Of Sickness

Sick Sinus SyndromeSwarming Of Sickness

Sorgh10.7.2023
Zdroj: CD (# OBP 120), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: O tom, že se v Česku grindu daří, nemůže být pochyb. Sice se může zdát, že drtící mašinérie trošku zvolnila tempo, ale zapřisáhlí pozorovatelé tuhle kacířskou myšlenku bleskurychle zašlapou.

Takovým důkazem toho, že český (ž)grind neztrácí tlak, jsou ostravští kostimlatové Sick Sinus Syndrom, zkráceně pro účel recenze SSS.


Krása rozporcovaných těl a latinské terminologie, všudypřítomný odér sražené krve nebo skelný pohled oční bulvy v rosolu. To vše jsou příjemné a známé atributy stylu a i těm, kterým se při kuchání žab ve školní laboratoři dělalo šoufl, může tahle nadsázka vykouzlit úsměv na tváři. Vždyť jde jen o teoretické a neškodné úvahy nad autopsií sousedky. Hudba sama je veselým dováděním rozparáděných individuí, která mají ráda život a často nežerou maso. SSS si do názvu všili skutečnou srdeční poruchu, která krom jiných komplikací způsobuje i neschopnost zrychlit srdeční akci v případě potřeby. To však určitě není problém aktuální nahrávky, která se jmenuje Swarming Of Sickness. Přijde mi, jakoby na ní byl rytmus tažen a mandlován sektou kyprých pradlen, které mají v pažích páru kovářského učně. Vždyť by to ani nemohl být grind, kdyby se cesta jeho útrobami táhla rovně jako špagát. Naopak, je nutné si proběhnout schody nahoru dolů a v mezaninech zpomalit. Přesto není pracovní metodou kapely chaoticky rozmlátit posluchače během první třetiny. Začíná se celkem v poklidu, takovým death´n´rollovým cajdákem, který se ukazuje jako super metoda na zklidnění rozdováděného srdíčka. Podobný rytmus se opakovaně vrací, avšak logicky obklopen převládajícím prasopalem.

 

Jakožto laik nicméně brzy ztrácím přehled. Během konzumace skladeb u mě automaticky dochází k rozmlžení reality a ztrátě orientace, protože tohle už hrálo, nebo ne? Skladby jsou dojemné ve své vzájemné solidaritě a v ochotě udělat ze mě vola. Jedna jako druhá mi připomínají zákeřnou zápletku v jedné pohádce. To však nic nemění na tom, že si album užívám. Sice nevím, kde jsem, ale je o mě dobře pečováno. Sprintující sekvence rády odhalují osnovu svého bytí a s potěšením kvituji, že krky kytar a paličky ukazují k deathmetalovému prameni, který album hojně napájí. Z klasiky už to vyrostlo a vidíme neposedného adolescenta, ovšem základy jsou po čase odhaleny. SSS patří k odnoži, která nechce být za každou cenu extrémní a stále sahá k otcovskému kmeni s chvalitebným respektem. To je sympatické a já to oceňuji nejen z pohledu poslechu.

 

Mňo ale když se řekne grind, tak to pro mě znamená hlavně to, že uslyším nějaký hrdelní/prdelní humáč. Na albu Swarming Of Sickness nepatří k dominantnímu hlasovému projevu, ale občas přes okraj kanálové vpusti vyhřezne, a to je potom laskomina. Suma sumárum, máme tu 21 porcí patologických vzorků a je na nás, jak si je upravíme. Tím, že je tu jasná spojka s death metalem, je mi album blíž než jiné grindové perly překypující efekty a blastujícím zvukem. I ty si dokážu užít, ale jednorázově a spíš naživo. SSS se u mě budou mít dobře a předpovídám jim občasné korzo v přehrávači.   

                                                 

                                                    Protože - Flesh is ready to rot.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky