Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Míváte pocit strachu, když si jdete lehnout? Bojíte se, že se vám během spaní přihodí něco zlého, co de facto nemůžete ovlivnit? Máte snad obavy z toho jít vůbec spát? Spánek není přátelský, ale spíše na obtíž a jen vám činí nemilé pocity a neklidné stavy mysli? Dostavuje se nervozita, když se smráká z důvodu, že si zase budete muset jít lehnout a nevědět tak, co se kolem vás motá a děje? Pokud jste na každou otázku odpověděli kladně, mám pro vás radostnou zprávu: máte somnifobii. A není nic lepšího, než takový neduh léčit hudbou. Hudba, jak známo (a z vlastní zkušenosti mohu jen potvrdit) je lékem na všechno. Vám – somnifobikům mohu vřele doporučit aktuální počin japonských Sigh válející se v avantgardních blackových peřinách. Přivítejte, prosím, svůj nový soundtrack k nepříjemným stavům před ulehnutím na lůžko. Přivítejte desku In Somniphobia.

Říkáte si „tak to přece není, já se tak moc nebojím“. Jste si skutečně jistí? Jste si jistí sami sebou? Co si takhle zdřímnout? Ale ještě než vaši mysl prostoupí jiné světy snů, propůjčete své tělo albu In Somniphobia. Na první pohled tak neškodné, nevinné a přívětivé. Pohlédněte na ten krásný miloučký obrázek, který halí celou desku. Že to není nic ošklivého? Podívejte se pozorněji, všímejte si detailů, všímejte si pocitů a nechte na sebe působit vše, co vás v danou chvíli obklopí. Obskurní? Nikoliv. Dokonalé to je! Obskurní je vaše fobie a nyní si dáme první lekci léčby. Respektive první seznamovací fázi máme jakžtakž za sebou. Tedy pokud jste skutečně bedlivě projeli každý milimetr tohoto výborného obrázku.

Ještě se bojíte usnout? To je jedině dobře. Je totiž na čase si pustit samotné cd. Že máte strach? Ale kdeže, co vás nemá. Bude to zábava! No tak, už strčte to cd do přehrávače a zmačkněte ten pitomej trojúhelníček. Pokud je právě večer bude mít celý efekt daleko větší sílu. Pokud ne, nevadí, usnout se vám stejně chtít nebude, hehe. Od prvních vteřin se ocitáte v moci tance a reji strašidelného karnevalu. Ten si vás natolik podmaní, že vše kolem budou jen děsivé mlhavé výjevy barev, ale všechno je to tak krásné, tak veselé a přesto z toho čiší proud strachu. První píseň utichá. Máte pocit, že je to za vámi? Ještě je tu deset dalších fází. Nevypínejte, osolte zvuk, ten není nejhorší a dává krásně proniknout všem pocitům a náladám, které se na vás chystají zaútočit. Kovbojská dvojka si s vámi pohraje jak kočka s myší. Tahle vyloženě westernová chvilka si vás podmaní a dostaví se pocit vyléčení. Nabýváte toho dojmu?

V průběhu třetího tracku se tak ocitáte v rukou šílených doktorů, kteří si hodlají přezkoumat váš aktuální psychický stav. Všechno špatně, málo jste se věnovali soustředění. Vrhají vás bezcitně zpátky do divokého víru tónů veselých, temných, chmurných, depresivních a nadějných – to už je čtvrtá fáze. Kostlivá postava se zmalovanou hubou od rtěnky vás vyzývá k tanci. Snažíte se jí zmizet v davu? Marně. Tenhle karneval není a nebude ve vaší režii. Znovu a znovu si vytáčíte sólo. Tělo na tělo. Pot se řine po čele. Propadáte mdlobám… Jen divné zvuky kdesi se vám linou do uší. Nevíte, kde jste, nevíte, co se kolem děje, nemůžete otevřít oči, nemůžete se rozhlédnout. To je ten stav, kterého se tak bojíte. Náhlé procitnutí uprostřed smradlavého rockového baru, kde místní band zrovna rozjíždí jeden ze svých nejživějších fláků a všichni přítomní si přinejmenším podupávají nohou. Kytarista je šílený, ještě má na ruce štítek z nemocnice. Uhrančivý skřípot saxofonu nasazuje korunu a celá situace graduje. Úsměv se vám vykouzlil na tváři. Je to tak? Tempo ale neustává. Náhle se vše rozplyne, bloumáte ulicí, nevíte, kam jdete. Dorazíte na večerní molo, kde si místní užívají krásné blues. To už je šestá zastávka a lekce. Tváříte se přívětivě, ostatní však také. Ale přesto všechno se neustále navrací ten hnusný pocit nejistoty. Ve chvíli kdy světlo osvítí jen sólovou saxofonistku, jste omámeni její krásou a ladnými pohyby, kterými si svou hru užívá. Vyzvete ji na sklenku dobrého drahého pití. Je vám vcelku jedno, že ta whiska má černou barvu a plavou v ní oční bulvy, hlavně, že je správně trpká díky trojitému cezení přes dřevo. Už zas ten alkohol, věčný pomocník a utěšitel nejednoho trápení. Nyní má ale moc jinou. Nyní jako by jeho voltáž nepůsobila, ba naopak, vlévá se vám do žil nový život. Chcete víc, chcete tu zůstat, nechcete odejít, ale tou sklenkou to nebude. Proč se teda všechno pomalu vytrácí?

Ach ne, zas ti pomatení doktoři, zas něco podají pod kůži. To jejich obočí…potí se jim. Oči mají tak nepřítomné… vědí, co dělají? Vnímáte jen svůj zmatený dech, který je svižně proříznut kosmickou plavbou v orientálním korábu. Plujete od hvězdy ke hvězdě, kolem tancují klauni a podivné masky. Je to snad k smíchu, má se to brát jako projížďka hradem hrůzy? Nikdy nevíte, co je za rohem. Ani tady to nevypadá jinak, jen nejedete po kolejích, oni si vás odstrkují a snaží se vám dívat přímo do tváře, kterou se raději snažíte odvracet. Užívejte si to naplno, není důvod se tomu vyhýbat, pak léčba postrádá smysl. Jaká byla jízda? Táží se vás za zvuku tikajících hodin a nepříjemného řinčení budíku. Je čas na trochu odpočinku a tak jistá melancholie hladí vaše uši. Počkat, kdo rozbil ty hodiny? Ano, vy! Bylo to snad ze spánku? To snad ne! Přecházíme do osmého dějství. Zprvu se budete potloukat sami, ale zanedlouho vás dožene parta šílených sebevrahů a počne vám vyprávět, co je na jejich životním stylu a cílu tak krásné. Je jen na vás, zda se jimi necháte ovlivnit. Zmocňují se vás totiž všelijaké pocity – beznaděj, lítost, znovuzrození, síla. Tentokrát vás naši milí dohlížející léčitelé nechávají být. Mlčky přihlížejí, jak se zmítáte a cosi si zapisují do těch svých přiblblých lejster. Což pak vás nenechají být? Cožpak jste nemocní? Rozhodně ne, jen máte malou fobii. Každý má přece z něčeho strach, proč by tedy ten váš nemohl být ze spánku. Proč by nemohl? Kdo vám v tom brání? Dobře, říkají… tak dobře. Pouštějí vás a vy zas padáte do svého vlastního otroctví. Do otroctví své fobie. Zas ta divokost, zas to podivné veselí, zas ten zmatek pocitů a přeci jen dotek správného východiska. Zbývá poslední část a ta je už jen a jen na vás. Máte na výběr kudy se dát, avšak po vaší cestě, kterou se vydáváte, se kráčí zlehka a krásně. Dostavuje se pocit vysvobození a vyléčení. Zpíváte si do kroku – to nejde jinak. Všechno zlé je za vámi a nový život před vámi. Rekapitulujete si v duchu dosavadní strádání životem a na konci toho všeho ta krásná vidina světlých zítřků. Ona ta terapie nakonec nebyla tak ošklivá a nechutná, jak se mohlo zpočátku zdát. Máte chuť si tuto cestu projít ještě jednou? Bude to mít však už poněkud odlišný spád. Nebude to stejné, bude to zas o něco jiné, vyspělejší, vyvinutější. Budete si více všímat detailů a budete se snažit více naslouchat a méně zavírat oči. Nebude to nakonec, ale horší? Nevrátí se ta choroba zpět? Jste už opravdu vyléčení?

Tak co? Chce se vám ještě spát?