Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Silegrail - Silegrail

SilegrailSilegrail

-krusty-19.5.2017
Zdroj: CD 6-panelový digpak // promo od kapely
Posloucháno na: TECHNICS SL-D3 / JVC AX-70
VERDIKT: Po dlouhé době nový tuzemský prog metal! Je proč jásat, anebo se zase v klidu posadíme?

Mladá nadějná kapela....ó, to je ale klišé...ale popravdě ani nevím jak výstižněji začít tuhle recenzi na debutní album pražských Silegrail.

 

Další z kapel, která se snaží (?) přiblížit ikonám prog metalu Dream Theater. Máme je takto lacině odstřelit? Ale ne, buďme féroví, Dream Theater prostě zpopularizovali tento instrumentálně náročný žánr a patří jim za to dík a obdiv. A každý, kdo bude hrát nadupaný a instrumentálně náročný metal s melodickým vokálem, k nim bude bůhvíproč (nebo logicky?) přirovnáván... Člověk se opravdu nezavděčí, že?

 

SIL foto

 

Čtveřice Lukáš, Patrik, Jakub a Michal (a spousta hostů, včetně symfonického orchestru) neponechala nic náhodě a na debut se pečlivě připravila. Kluci pocvičili tak, že se mohou s ledovým klidem poměřovat s čelem progmetalového peletonu (no dobře, na takové Ark nebo zmiňované DT to ještě není). Silegrail jedou jako dobře promazaný stroj, tvrdě to sekají a za chvíli se rozněžní.......vše opravdu solidně a vše v mantinelech žánru. Zvláště dominantní je kytara, která je instrumentálně znamenitá a až strojově přesná. To stejné platí o náladotvorných klávesách, které nijak extrémně netrčí z aranží, ale pokud si je odmyslíte, dostanete pouhou demoverzi Silegrail.

 

Instrumentální progmetal není zábava pro všechny. On totiž není sám o sobě zábavný, leckdy je i nudný. Musíte být posluchač pozorný, rochnící se v jemných finesách a také náchylný k zabřednutí do různých nálad. Ruku na srdce, on dnešní prog už moc progresivní vlastně není. Ten "správný a opravdový prog" je vlastně už léta nalajnován klasiky žánru. Tak jaképak copak... Hodně by napomohl zpěv, který by ale nesměl být až příliš jak-se-to-má a „labrieovský“, poněvadž něco podobného jsme už slyšeli. Vokál by nahrávku rozsvítil a dodal jí to ukryté kouzlo...a posluchač by se udeřil do čela a zvolal „aha! Tak takhle to je!“. Silegrail se o tohle ovšem na albu pokusili, a to hned dvakrát. Vokalisté Michal Feber a Jakub Sedlák odvedli solidní práci, přesto by mě o trvalém využívání lidského hlasu přesvědčil spíše charismatičtější přednes, hlubší, temnější...anebo naopak? Prostě ne takový, jaký by každý prog-fan čekal.

 

 

Na tomto debutu je v míře vrchovaté ke slyšení to, co všechny na progmetalu odpuzuje. Čímž myslím tu onanistickou „dreamtheaterovost“ na n-tou. Je to jenom o tom, kdo a co chce slyšet...  Každopádně bych album minimálně o deset minut zkrátil, neboť pod náporem všech těch melodií, riffů a vyhrávek se ke konci už našinec ztrácí. Méně by bylo v tomto případě více.

 

nosič

 

Silegrail milují svoji hudbu nade vše. Což je ok, ale možná by to chtělo někoho, kdo se podívá na kapelu a její aktivity, stejně jako prezentaci tak nějak více s odstupem. Neboť takto instrumentálně nadupaná, ale svým způsobem velice specifická hudba by si zasloužila balení, které zaujme a zvolá „pozor, je tu něco nevšedního“. Což se moc nepovedlo, protože stejný grafický podklad na mne zírá ze všech stran digipaku i disku. K tomu jedno společné a čtyři sólo fotky a máme obal? Obalem by si mne pražští progeři rozhodně nezískali... naštestí je tu hudba. Dobrá hudba, která v budoucnu ještě rozkvete! Hlavně vydržet a neusnout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 16.4.15 9:17

Názor ve Sparku je můj názor a jiné názory jsou kraviny - trochu legrační, ne? Pokud se Ti noví Venom líbí, je to v pohodě, některým z nás zase připadají jako vyčichlá metalová relikvie. Místo urážek zkus napsat, co je na nové desce dobrého, nějaké argumenty, dojmy, pocity. Určitě to bude přínosnější než dosavadní diskuze.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garfield / 20.5.17 11:48odpovědět

U těchto prog metalů mívám často pocit, že to trochu kazí zpěv (což je i případ DT) a zní to pak jaksi "nasládle popově". Klidně bych uvítal čistě instrumentální skladby a ostřejší či hlubší zpěv. Preferuji techničtější pojetí prog metalu, jak ho u nás hrají např. Edain nebo Slow Tension.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky