Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Simulacro - Echi dall

SimulacroEchi dall'abisso

Victimer9.12.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330
VERDIKT: Svojsky a s progresivním hledím vpřed. Jižané Simulacro si jdou svou cestou a byť je pořád brzdí jistá kompoziční nevyzrálost, jejich zítřky mohou být velmi světlé. Ve vší temnotě, samozřejmě.

Návštěva ostrova Sardinie mě zatím míjí, musím na to jít jinak. Nechat si zvát návštěvy z této destinace k sobě domů. Jednou takovou návštěvou jsou Simulacro. Stále čiperná a mladá formace, která má na svém kontě pouhé dva zářezy a o tom druhém si nyní něco málo povíme. Svět Simulacro je plný podmračených témat, démonických výjevů a snad i okultních podtextů. Každopádně má ale ta jejich tma na konci světnice okno dokořán a absorbuje signály, které činí tvorbu kapely pokrokovou a prosvětlenější. Tedy takovou, která nesedí se sraženými půlkami ve stínu svícnu a čeká na další obskurní vizi.


Obskurní ovšem tihle Italové jsou, o tom žádná. To bychom měli respektovat a nemyslet si, že novinka je kdovíjaká přehlídka harmonií. Simulacro jsou nadále extrémně metalovou úderkou, ale docela dobře přehlednou a vznešeně nakloněnou ostatním vlivům. O jistý druh vznešenosti se alespoň snaží. Poznávacím znamením je mateřský jazyk, který je velmi specifický a leckdo by mohl nadhodit, že v podobné muzice docela kuriózní. Pro našince tomu tak možná bude, ale spíš ho nazývejme zajímavým, je krátkozraké jej nějak degradovat. Je to o zvyku a hlavně, italština je krásná.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/simulacro%2016.jpg

 

Okna dokořán symbolizují atmosférickou složku hudby a náklonnost k experimentům. Ne však takovým, které by hudbě Simulacro udávaly fúzující symboliku. Kdepak, žádné okaté koketování s dalšími žánry. Žádné mašinky, žádné kejkle. Jediné, co z jejich muziky cítím navíc, je rockersky rozervaná duše, která tam někde vespod domu bloumá po chodbách a občas vykoukne ze dveří. Echi dall'abisso je albem, které symbolizuje možnosti, jak ve vší důstojnosti okupovat extrémně zabarvené území a přitom se ho nutně nedržet. Je to cesta, je to poselství. Soudržné a citlivě řízené. 


Až do této chvíle je odkaz kapely srozumitelný a jasný. Celkovou tvář alba ovšem pohlcuje jistá složitost, která pramení ve skadatelském vybavení formace, které postrádá vyšší kvalitu. Tedy zatím. Simulacro ještě nejsou hotovou kapelou rozdávající rady na počkání a podmaňující si okolí. To vážně ne. Echi dall'abisso je zvláštní proces, kterému nechybí osobitost a zvláštní charisma, ale kompoziční nedostatky jsou zřejmé. Pocit nedotaženosti jednotlivých momentů a vyhodnocení různých situací je krapet mdlejší, než by si ve skutečnosti tohle dílko zasloužilo. Takto je novinka albem, které dává naději. Není tím albem, jenž by si stouplo do řady vedle takových, kteří jsou schopní vést první linii. Echi dall'abisso je pořád jen variantou, jak naložit s black metalem a přitom na něj úplně nerezignovat.


Osm ozvěn sem tam protne éterický motiv, ženský vokál, či techničtější chvilka, ale jinak se příběhy drží při sobě ve své vlastní ulitě. Povaha skladeb je taková, že vlastně ani není možné, aby některá z nich excelovala a výrazně převyšovala ostatní. Jak jsem zmínil, je to cesta, je to možnost. A taky výzva. Zajímavá, vkusná, obohacující. Konečné zpracování však má své limity.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky