Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sinister Downfall - Eremozoic

Sinister DownfallEremozoic

Garmfrost3.6.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od Satanath Records
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Eremozoic jen plyne, vlní se a smutní...

Co čekat od nahrávky člověka, který chrlí jeden projekt za druhým v docela šíleném tempu? Asi nic moc, že. Jenomže… Eremozoic je funeral jak víno. Ne první jakosti, ale ochutnat se dá bez ušklíbnutí. Sinister Downfall je nový pojem z Německa, ale Eugen Kohl má za sebou slušnou zásobu desek a kupodivu je většina minimálně poslouchatelná. Už délka debutu pod hlavičkou Sinister Downfall je na poměry funeralu v podstatě kratičká, čtyřicet minut je hodně přívětivá. Album vychází v kooperaci arménského labelu Funere a japonských Weird Truth Productions. Ruští Sathanath Records se taktéž chopili distribuce a nám poslali i promo.

 

sinisterdownfall

 

Strašně rád se čas od času ponořím do atmosférických vod pochmurných melodií (teď na jaře docela dost), které se jen tak pozvolna sunou. To mi Sinister Downfall bohatě dopřávají. Synťáky spolu se záhrobním growlem mají hlavní slovo, ale i kytarové vyhrávky tu a tam mezi harmonickým stínem problesknou, ale drápy nezatnou. Jen tak prolétnou, zasmutní… Styl Sinister Downfall není tlačen ostrými hranami. Je na poměry funeralu hodně jemný, éterický a melodický. Kdo rád tvrdou a hrubou tvář pohřebních doomerů, poslech Eremozoic by asi měl vynechat. Nečekejte od něj žádnou záludnost. Poslouchá se to samo. Dá se v klidu říct, že se během hrací doby nic podstatného nestane. Což není tak úplně pravda, záleží, co od hudby vyžadujete, jak a kdy album posloucháte a zda jste ochotni se i přes možnou nudu k nahrávce vrátit a postupně skryté půvaby objevovat. Funeral není o divočině a hráčských frajeřinách, no ne?

 

Rozepisovat se o tom, co Eremozoic obnáší příliš nelze. Album je rozložené do čtyř dlouhých kompozic, ve kterých sází na monotónní opakování, respektive je bohatší na emoce, než zásobárnou riffů. Ostatně, kdo někdy o funeral zavadil, ví, o čem mluvím a ostatním poslech stejně nic neřekne. Schizoidně umělecký přesah kamkoliv jako to dělají např. Esoteric, od Sinister Downfall nečekejte. Eremozoic je klasická žánrovka, která buď zapadne, nebo osloví pár věrných a oddaných fans této úzkoprofilové odnože nejpomalejšího metalového stylu.

 

 

Rozhodně bych nerad, aby při čtení mé recenze nabyl dojmu, že pokud není fanda funeralu, nemá raději Eremozoic ani poslouchat. Jestli máte rádi melodie, silnou atmosféru a nevadí vám pomalé tempo a growl či blackové tendence, v klidu recenzované album koštněte. Netvrdím, že se dějí převratné věci a že pokud se Sinister Downfall vyhnete, o něco přijdete. Ne, nestane se vůbec nic. Tak důležité album ani projekt nejsou. Jen plyne, vlní se a smutní…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Damn / 3.6.19 21:26odpovědět

Není to špatný.

kubánec / 3.6.19 17:54odpovědět

Já myslím, že to má všechno, co to mít má. Dost dobrá věc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky