Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Asi jen pro srdcaře bude mít význam neututlatelný fakt, že Sinister si na toto léto připravili další řadovou kolekci surových praktik. Holandská mašina neztrácí dech a dodržuje dvouletý odstup mezi vražednými metodami, ze kterých na slabé kusy padají mdloby. Ti, co mají kousek řezníka v těle, se jen culí a užívají si novou dávku. Nemusí moc přemýšlet, hlavní je, že zdroj nevyschnul a pravidelně nabízí další koblihy. Jsou to znova dva roky od předchozí placky a ta letošní už nese pořadové číslo deset. Hurá, malé jubileum! Bude co slavit nebo ni?

Kdo chce držet prst na tepu doby nebo se aspoň držet na dohled čela pelotonu, ať už dál nečte. Sinister si seřídili hodinky tím stylem, že jim vykuchali baterky a stvořili tak časové nepásmo, kde se všechno točí v kruhu a ohnutý krk kytary hltavě požírá své vlastní tělo. Stokrát použité postupy, rytmy a nepříčetné grimasy se bez skrupulí rozemlely na padrť, aby se z nich následně recyklovalo album nové, minulé, přítomné i budoucí zároveň.  Kapela se nehodlá měnit, to je zjevné na první poslech. V již hluboce vyorané brázdě se drží osvěžující stín, který nemají v plánu opustit a nelze jim to mít za zlé. A tak je horká novinka směřovaná spíš na skalní fanoušky kapely a vůbec posluchače rychlého death metalu, kteří mají rádi to své a nebaží po novotách. Nekoná se ani to nejmenší překvapení.

Sinister útočí zběsilou rytmikou, která si během pěti sekund stihne třikrát převlíct tričko a tvářit se jakoby nic. Toep Duin, který si začal brousit ostruhy na minulé desce "The Carnage Ending", ukázal na obzor, kde se žádný konec nerýsuje. Toep je magor na svém místě a za každý koncert by měl díky svému umění stát na bedně.

Do šílené metelice zuřivě vnikají celkem jednoduché melodie, však co taky pořád vymýšlet?! Požitkem je poslech dokonale promazaného soukolí, které (ne)šlape jako hodiny odpočítávající čas po ukončeném apokapyptickém běsnění. Ruku v ruce s konejšivým, hluboce animálním řevem páně Kloosterwaarda nám přitáhnou peřinu k bradě a popřejí dobrou noc. Přežili jste to, buďte rádi a nezapomeňte.

Album je k sehnání ve dvou verzích. Jednou je klasická desetiskladbová kolekce, druhou a atraktivnější pak limitovaná edice, na které je krom klipu k úvodní skladbě navíc i trio coverů oblíbených legend. První je skvělá Fall From Grace od Morbid Angel (cítíte taky okamžitě ten závan zpráchnivělé hrobky?), následuje Deadly Inner Sense od Paradise Lost a závěrečná trashovka Unstoppable Force z pera Agent Steel. Je to takový příjemný zákusek, který zamíchá ustálenou chutí na patře. Bez těchto přídavků jde o výborně zahranou, ale pořád jen standardní práci.