Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Sinsaenum - Repulsion For Humanity

SinsaenumRepulsion For Humanity

Bhut1.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Chce se říct all star band (a určitě to nebude zavádějící terminologie) vydává své již druhé album. Deska plná moderního death metalu s jasným americkým rukopisem a jednoznačnou funkčností. Zábava v plném proudu, což je nakonec fajn.

Asi bych si měl sednout na zadek, nasadit maximální hodnocení a vysmrkat ze sebe ta nejlepší superlativa, která znám, a všem bez rozdílu doporučovat kapelu Sinsaenum. Hádám, že tohle totiž bude cesta, kterou se ubere nejedno medium a svým způsobem to bude i pochopitelná reakce. Pravdou zůstává, že Sinsaenum jsou šikovní a jejich nová deska Repulsion For Humanity nezní vůbec špatně. Ale hlavním důvodem oslavných ód bude jistě to tajemné složení kapely, za kterou stojí velcí a jak jsem již řekl šikovní hudebníci. Však, kdo by neznal Attilu, Joeyho Jordisona, Frédérica Leclercqa a další xichty, kteří tvoří tuhle mezinárodní sestavu? Jistě, bez metalových archivů bychom byli určitým způsobem v řiti a museli se tak spoléhat na paměť, kam se jména hudebních umělců vejdou jen sporadicky. Ale nechme plky a předsudky a pošťuchování a vůbec a podívejme se na tu hudební stránku věci.

 

Album Repulsion For Humanity vychází na velkém labelu earMUSIC, které už má delší čas podepsaný kontrakt s Deep Purple, Gamma Ray, Tarjou, Stratovarius nebo Unisonic. Tedy s kapelami po většinou s heavy a power scény. Proč se rozhodl tenhle label vydat deathmetalovou desku, netuším. Tím se dostávám k žánru, který simsalabim …eh Sinsaenum hrají. Je to death s velmi moderním pojetím americké scény, kterou mnozí řadí pod slovíčko alternativní. Na mysli všechny ty Slipknoty, Mushroomheady, Disturbedy, Mudvayny a další. Když se na tenhle jejich metal naroubujete death s americkým výrazem dostanete celkem zajímavý koktejl tvrdé muziky. A odtud to všechno startuje – je to drsné, hrubé, tvrdé, nekompromisní a americké. To navzdory tomu, že v hudbě působí šprýmař z Francie (Frédéric) a vokální mistr ze země pálivých uzenin (Attila). Ale nenechte se opít siláckým výčtem přídavných jmen. Sinsaenum jsou celkem členití a ještě k tomu melodičtí a umí i zvolnit a pohrát si hezky s kompozicí. Takže nejen death (a vyčetl jsem, že má jít i o black, ale ten jsem v jejich muzice úplně nechytl), ale i něco k tomu. Přesto všechno se to valí velmi rychle a svižně. A taky tvrdě.

 

 

Hned první song vybafne pěkně navztekaně a dokáže spolehlivě zaujmout zcela od začátku. Vystřídá několik poloh, v nichž se to hemží hráčskými kejklemi, které si autoři mohou spolehlivě dovolit. Jeho struktura a nálada, která ze skladby i několika dalších následujících kousků číší, mi hodně připomněla tvář Deicide. Zvukově je deska oblečena do celkem moderního kabátu a třeba ty bicí mi vážně připomněla sound Slipknot. A rozhodně bych nevyloučil možnost, že to slyšet prostě chci. Ale schválně si to zkuste – ty škopky jsou jak The Blister Exists (bez doprovodných perkusí pochopitelně). Pak následuje masivní blok rozličného deathu s líbivým průběhem, ale možná až příliš dlouhým trváním. Přece jen přes hodinu trvající deska už je dost náročným materiálem k přežvykování. Nebál bych se to trošku proškrtat, aby tak dílo znělo více dravě a přímočaře. Nicméně se dá říct, že deska obsahuje opravdu masitý materiál, který se hned z kraje neoposlouchá a nutí ke studiím. Co mi však nebaví a přijde mi jako opravdu fádní věc, jsou fade-outy. Hlavně poslední song, který když už musí mít tak dlouhé trvání (téměř deset minut), tak na konci jen pluje do ticha. A to i přes celkem slušnou nálož kytarových melodií a sólíček, které se v závěru skladby prolínají a vyměňují. Hádám, že pánové jsou schopní vymyslet lepší závěr desky, než pozvolné utápění v tichu.

 

Pro domácí vřeštění je to určitě fajn nahrávka. Na soustředěný poslech už taková síla chybí. Je to příjemná kulisa s řemeslnou vyspělostí. Nemůžu říct, že je to kravina nebo blbost. Pořád to ven hodně tahá Jordisonova hra na bicí a celkem pestré kytary. Vokální kreace mi přijdou poněkud nevyužité, vzhledem k tomu, že mnozí víme a známe, čeho všeho je Attila schopen. Tak tady vidím trochu pokulhávání. Na druhou stranu je to dost slušnej kousek, co se zaryje a potěší. Není tam nic urážlivého a překážejícího. Pokud se už dopředu neposerete z toho, že to dělá taková směska lidí (a to myslím ve smyslu fanatického nadšení i elitářského odvrhnutí), poslech si určitě užijete. Takže OK, za mě dobrá deska se stylovým, leč lehce okoukaným obalem od Travise Smithe. Najdu-li někde v šuplíku čas, podívám se na chlapíky 7. října ve Futuru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Tom / 22.9.18 18:09odpovědět

Hlavní vokál už asi není Attila Csihar, ale Sean Zatorsky.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky