Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Six Degrees Of Separation - Never After

Six Degrees Of SeparationNever After

-krusty-3.12.2024
Zdroj: CD digipak od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + SPOTIFY + sluchátka HAMA BTH Neckband
VERDIKT: Jsou jistoty v životech našich: jako slunce, oheň, voda, vítr, déšť a že Six Degrees Of Separation vydají dobré nové album!

SDOS jsem vždycky považoval za nadmíru plodné seskupení. Přišlo mi, že je mám stále na očích a sekají alba jako Baťa cvičky. Klidně bych se vsadil, že tohle bude jejich alespoň jedenácté album. Ale ono to zase tak horké není. Každopádně poštou přiletělo jejich osmé album. Teprve? Už? Rozhodně už, protože do nás tlačí alba každý třetí/čtvrtý rok. Navíc SDOS jsou taková jistota. Zdá se, že tu jsou stabilně. Trvanlivě. Něco jako že každodenně vyjde slunce nebo zima střídá podzim.

 

Takže novinka? Never After mi nedalo nic zadarmo. A dost možná nedá ani vám. Chce to soustředěný a opakovaný poslech. Album mi rozkvetlo ve sluchovodech asi až po čtvrtém poslechu.

 

SDOS

 

Doktorův  úpěnlivý vokál se se mnou zpočátku přetahoval a mě z něj skoro až bolelo v krku. Ale potom spadly okovy a já se rozutíkal vstříc albu jako dvanáctiskladbovému celku (sedmé album ve stejné sestavě? Tohle nebývá běžné…), které jsem vnímal a nasával od začátku do konce jako jeden komplet. Znáte jejich hudbu? Víte co hrají? Tak super, protože já to definovat nedokážu. Je to metal, míchaný s rockem a.. a.. jsem v koncích. Je to prostě takový SEPARATION – METAL, který pracuje s různými ingrediencemi, a to s grácií. Tvrdost? Jo, je tam. Melodie? Jo, jsou tam. Rychlost? Jo, někdy.

 

 

Nahrávka se postupně odhaluje a odkrývá skrytá zákoutí. A je opravdová zábava nahrávku po vrstvách rozkrývat. Strašně mě začala bavit Doktorova basa. Flexibilně se pohybuje napříč nahrávkou, jednou nahoře, potom dole, rychleji nebo pomaleji. Celkový sound kapely podporuje, ale zároveň si ve výsledném zvuku vždy najde svoje místo ve stylu „haló, tady jsem“. Výtečná práce! Ostatně instrumentální stránka mě vůbec dost baví. Kytary Canniho a Vlasy jsou pestré, promyšlené a zábavné. Strunné nástroje si dělají, co chtějí, a to mě velice baví. Pickard to vše spolehlivě diriguje zpoza baterie bicích a posluchač si užije naprosto frajersky zvládnutého řemesla. Velikou zásluhu na tom má domovské studio Šopa. Šopa a SDOS si velice sedí a vyhovují. On sám mistr Valášek se jaksi pochlapit musel, protože se SDOSákům podařilo nemožné a Valáška rozezpívali ve skladbě Live Hard. A není to jediný host. Kluci (si) oplatili zcoverování skladby SDOS na posledním disku Hypnos a překopali hypnosáckou lidovou Breeding The Scum (zde jako Breeding The Wrath). Cover je to vyvedený a má smysl. Originál v něm poznáte, ale skladba je oblečena do úplně jiného šatu. A propós - když už jsme  u coveru: jsem rád, že jsme jako malí sledovali stejné zahraniční seriály. Ten o chytrém autíčku si pamatuji velice dobře (skladba Glutton).

 

Novinku vydalo mně neznámé vydavatelství Nakladatelství Olomouc a digipak je hozen do šeda (díky použitému laku i do stříbrošeda). Monochromatický je i celý booklet. Jednoduše, vkusně, možná až moc nenápadně…

 

nosič SDOS

 

SDOS opětovně neslevili ze svých standardů a vypustili ven hrdé album, které i přes svůj nenápadný obal představuje kytici růží mezi trním průměru scény a rozhodně si zaslouží pozornost pozorného posluchačstva, které se nespokojí s málem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jan / 4.12.24 19:41odpovědět

Díky za povedenou recenzi (holt je vidět, že to píše basák :D ). Od nich mám zatím všechno, tak pořídím i toto. ...a na YT je teď nedávno od nich celé DVD Ubl, tak jsem ho po přečtení recenze oprášil.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky