Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skaphos - Cult of Uzura

SkaphosCult of Uzura

Garmfrost23.7.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Cult of Uzura posluchače láká rituálními nápěvy, chorály, které výtečně doprovází masívní deathové, potažmo blackové hradby.

Až do nedávné doby jsem bral Skaphos jako zajímavý kousek na black/death metalové scéně. Francouzští smrťáci mají s aktuální řadovkou Cult of Uzura tři dlouhohrající nahrávky, kterým nelze upřít nepopíratelnou kvalitu. Na Skaphos jsem narazil, když před pár lety hráli v Brně. Naprosto neznámou kapelu jsem si užil víc než hlavní kapelu. Skaphos byli zejména technicky založenou hordou s přesahy k disharmonii. A ano, to je minulostí. Skaphos jsou nyní kapelou nořící se do hlubokých propastí, rozpracovávající silnou atmosféru a zároveň nesrovnatelně extrémnější styl hry, než kdy dřív.

 

 

Cult of Uzura je rovněž prvním počinem, který vyšel pod značkou renomovaného vydavatele, kterým je bezesporu veličina Transcending Obscurity Records. Můžeme si všimnout chytlavějšího frontcoveru i výrazného zvukového kabátku. Samozřejmě, že je nejdůležitější hudba, to je bez debat. I zde spatřuji ohromný skok jak po straně kompoziční, tak instrumentální či vokální. První dvě nahrávky srovnatelně držely linii, avšak na Cult of Uzura se Skaphos vzdálili své minulosti na míle daleko.

 

Cult of Uzura posluchače láká rituálními nápěvy, chorály, které výtečně doprovází masívní deathové, potažmo blackové hradby. Kapela si vyhrála s gradací kompozic, jejich dramatickými zvraty, což z poslechu činí velice zábavný zážitek. Ve skladbách se toho děje docela dost, ale zároveň drží pěkně pohromadě. Vzteklé výjezdy střídají vyhrávky jednak kytarové, ale také basové (basa je významným činitelem a hybatelem děje) či rytmické (lahůdkové hrátky stojí za samostatný poslech).

 

Třináct skladeb a padesát minut je v podobném stylu vlastně hodně, avšak nejedná se o nestravitelné sousto. Jak už jsem psal, skladby jsou pestré, plné atraktivních nápadů. Muzikanty jejich hra baví a onu radost přetavili do nahrávky. Ani se neděje častý jev, že se pustí nejlepší na začátek a postupně vše usíná. Na Cult of Uzura je každá skladby odlišná od ostatních a je jedno, zda je na začátku, uprostřed nebo na závěr. Vynikajícím eposem se mi jeví Mad Man and the Sea, hoblující The Alchemist, kde do deathové brutality krásně hraje akustická kytara. Odlišnou avšak pekelně psychedelickou s hostujícím ženským altem je The Offering. Lovecraftovsky laděný obal i lyrika se v The Offering dle mého názoru nádherně vyjímá. Když myslíte, že už nic lepšího nemůže přijít, sekne vás závěrečný monolit All Shall Be Now Itself the Sea, jehož atmosféra je vskutku hlubinná. Nezmínil jsem úvodní skladby, ty jsem si skoro přeposlouchal, protože když jsem měl málo času, pustil jsem si vždy titulní brutální rituální hymnu a vynikající nářezovou One Eyed Terror.

 

Skaphos vyrostli a přiznám se, že jsem to nečekal. Jejich hudba je najednou ohromujícím zážitkem, doslova lahůdkou, přičemž v ničem nezanevřeli na vlastní minulost. Jen ji přetavili do mnohem většího extrému, kde hráčská zručnost otevřela tvůrčím možnostem brány do všech stran. Laťka je nastavena vysoko. Podaří se Skaphos příště tuto laťku překonat?

 

skaphos


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky