Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skrika - Fifth Nature

SkrikaFifth Nature

Victimer26.8.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Nové jméno na poli dark ambientu a první z řady chystaných alb velkého konceptu. Podotýkám, že na velmi dobré úrovni.

Monty Adkins je britský skladatel podnikající z útrob svého studia nekonečné výpravy napříč elektronickým universem. Zvukový badatel, autor několika alb, jejichž zvukové poryvy se nechávají unášet elektronickým spektrem minimalismu. Mluvíme o ambientu, jsme na dotek rozličným sonickým experimentům, ale daleko od rozmáchlosti a velkých gest. Ty hledejme v pohybu na menším prostoru. Dnes si Montyho představíme jako autora podepsaného pod nově vzniklým, dark ambientním projektem Skrika. Jeho debutové album Fifth Nature je prvním dílem celé série dalších plánovaných nahrávek.

 


Fifth Nature vychází u renomované zvukové laboratoře Cryo Chamber a rozjíždí obšírně pojatý koncept. Jak už bývá u alb vycházejících pod emblémem tohoto labelu zvykem, dostáváme se do prostředí daleké budoucnosti, do doby, kdy naše planeta umírá. Po staletí neúspěšné technologické pokusy o obnovení rovnováhy na Zemi zanechaly planetu v temnotě a její ekosystémy křehké. Veškerá populace je rozdělena mezi Lemmity, kteří si myslí, že jediným řešením je další syntetický biologický zásah, a Atomské kněžství, které uctívá čistotu přírody. Na scénu se dostávají dvě zásadní postavy obou pólů populace a když se dostanou tak blízko konečnému zániku, spojí své síly a s několika odvážnými dušemi odletí do těch nejvzdálenějších oblastí vesmíru a začnou hledat nové planety, které by mohli obývat.


Dark ambient Skrika je tedy vpravdě výpravnou záležitostí. Jak dějově, tak i hudebně. Nálada desky je proměnlivá a plná výzev, se kterými se umí popasovat. Je provázaná vokály, či dokonce chorály, tajemnou epikou, i strojovým mechanismem. Hned první poslech dával tušit, že nejde o úplně klasické album vyjmuté z tohoto ranku, což jsem jenom uvítal. Ve Skrika se odehrává příběh, kterému nemusíme ve všem rozumět a sdílet jej, ale jeho hudební doprovod je skutečná pulsující temnota, velmi zajímavě pojatá a zvukově vytříbená. Když utichnou vokály, dostane se na první místo tíživá atmosféra světa ruchů a celý sonický proces se v určitých aspektech přiblíží i industrialu. Ale přitom je to pořád důvěrně známé prostředí dark ambientních ploch, co řídí kroky této nahrávky. Díky kompozičním dovednostem se však nebojí přesahovat.


Fifth Nature je temný soundtrack, výpravný kus hudebního sci-fi, jehož minimalismus produkuje slušné množství výrazových proměn a detailně pitvá různé typy nálad a krmí je neživými zvuky. Spojení tohoto a cizích světů se vším všudy. Je to vesmírný rituál s hlasy, které jej háží z výhledů po dalekých vesmírných trasách zpět na naši (ještě živou) planetu. Ten ženský vokál v první skladbě Black Earth probudí neodkladnost zmaru tak důvěrně, že ve mně dokonce ožije vzpomínka na sněhobílé umírání po Uralu se toulajících Kauan. Je to až zvláštní podoba, ale zní to zkrátka téměř stejně úpěnlivě, neodvratně osudově.

 


Fifth Nature je epický meditativní kolos na poli ambientu, jehož někdy možná trochu zatuchlé vody rozlévá do širších prostor a daří se mu jej osvěžit. Dát mu trochu nový náhled, nerozpakovat se jít dál, experimentovat se zvukem na o něco větším hřišti a nebát se tomu klasickému instrumentálnímu rozostření zvýraznit kontury. Musím se přiznat, že některá z posledních alb vydaných u Cryo Chamber na mě moc velký dojem neudělala, nenašel jsem na nich víc než pouhé opakování podobných fragmentů... U Skrika je to jinak, tady je ta kreativita a odvaha v důraznější roli. Tahle atmosférická zvuková anabáze funguje jako velmi živý, tématicky našlapaný dech budoucnosti, kde se představivosti meze nekladou. Jsem velmi spokojen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky