|
|
||||||||||
Na to, že členové Slidhr nejsou z řad líných kecálků, ale aktivně makají v čelních kapelách blackmetalové scény, není pětiletá přestávka mezi alby zas takový problém. Vezmeme-li v úvahu vysokou kvalitu s návykovou chutí, je až s podivem, čeho jsou tito pánové schopni. Ani čerstvá flákota The Futile Fires of Man není výjimkou a v rámci diskografie Slidhr si věru ostudu nedělá. Kdo čekal něco slabšího než nadprůměr, je škodolibý frflálek. The Futile Fires of Man je z těch nahrávek, na které se nezapomíná.
Je jisté, že mít v zádech novodobého mistra nad mistry, Bjarniho Einarssona, máte vyhráno. Tento polobůh bubenické židle i na The Futile Fires of Man předvádí rytmická kouzla, střelhbité výplachy a razantní změny rychlostí. Obzvlášť obdivuji jeho práci s činely, které hrají samostatnou roli. Často přemýšlím, kolik rukou Bjarni vlastně má. Je jako Višnu. Protože nehledě na činely a řezání do hajtky, dominantní jsou pestré přechody a geniální dvojhra na kopáky. Ano, je evidentní, že bicí jsou zde lahůdkou a takřka nepotřebují ostatní nástroje a stále je co poslouchat. No, to by dojem z díla Slidhr zůstal poloviční. Písním vládnou strunové kytary Josepha Deegana, který zároveň ovládá guturální řev silou zkušeného vozataje. Nemusí se bát hluchých míst, když zatouží po sólových vyhrávkách. Vedle něj nyní totiž drhne basu další legenda, Garðar S. Jónsson. Uznáte, že taková trojice (na koncertech podpořená samotným Wannem) je absolutní zárukou geniální nahrávky, na kterou, jak jsem říkal, se nezapomíná. Upřímně, není prdel se ze začátku v desce vyznat. Působí jako vítr mezi prsty. Cítíte ho, ale nevidíte, ani nevíte, jak to celé dopadne. Bude bouře, nebo odvane v klidu pryč? Je to bouře!
Po špičkovém předchůdci Deluge bylo otázkou, zda může kapela ještě růst a případně kam. Deluge bylo monstrózní příšerou zasahující až někam k deathovým břehům. To naopak novinka šla na druhou stranu směrem k atmosférickým doménám. Zvuk i nálada dostala mnohem černější nádech a zároveň čistší produkci. Je mi jasné, že tohle bude problém a milovníci starých zel budou mít k „light“ materiálu výhrady. Ono je to, řekl bych, hlavně zdání. The Futile Fires of Man totiž není kdovíjakou pohodičkou. To je ten první dojem, kdy není sranda se do díla prokousat a obsáhnout ho. Časem zjistíte, že album není tak surové, jako byli předchůdci, ale s větším příklonem k jedovatosti a černotě kapela získala možnosti, jak znít krutě v plné pestrosti bestiální palety emocí. Styl Slidhr se krapet přiblížil k ostatním peklům, ve kterých tato trojice funguje, ale neznamená to, že je vykrádá a sází na islandskou jistotu. Ostatně hlavní tvůrce je Ir!
To, že se mi The Futile Fires of Man tolik líbí, je dáno odklonem od bohapusté brutality a tím většího obsáhnutí dusivé atmosféry. Skladby se většinou bičují k rychlému tempu, jsou však plné výtečných melodií a epických odboček. Můj častý příměr k bouři a moři je dán závratí, kterou z desky mám. Jako bych stál na vrcholu obrovské vlny, která šílenou rychlostí roste a hrozí mě rozbít o vyčnívající skálu. Je znát, že se kapela s nahrávkou doslova mazlila a každý detail je vypilovaný, aby seděl do komplexní mozaiky. Nic není náhodou. Slidhr si vystavěli chrám, ke kterému se minimálně já budu klanět a který musím mít ve sbírce. Uf, na to, že se létu říká okurková sezóna, vyšlo hned několik mistrovských nahrávek, které mnou řádně zacloumaly. The Futile Fires of Man roste každým okamžikem. Nadšeně Josephu Deeganovi tleskám a uznale pokyvuju hlavou.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Richard / 3.9.18 15:15odpovědět
Zprvu mě novinka nechytla. Ale nakonec to docela vyrostlo. Pořád si přesto myslím, že na splitu s Acherontas to bylo lepší zlo. Bjarni je král. Chtělo by to novou Sinmaru.
Jarl / 3.9.18 7:36odpovědět
A mě nijak moc odporní Slidhr nepřipadají. Z toho bych řekl, že vyrostli :) Novinka je nevšedním dílem.
Victimer / 3.9.18 6:18odpovědět
Ne všechny tyhle zvrhlosti mají na to zaujmout. Slidhr to v sobě mají. Jsou odporní, dusí špinavýma rukama a nehrají to na nás.
Label:Ván Records
Vydáno:Červen 2018
Žánr:black metal
Joseph Deegan – zpěv, kytary
Bjarni Einarsson - bicí
Garðar S. Jónsson – baskytara
1. The Futile Fires of Man
2. Summon the Rivers
3. To Celestial Depths
4. A Scattered Offering
5. Rise to the Dying
6. Through the Mouth of the Beast
Slidhr
White Hart!
Prague Death Mass III
15.9. - 17.9.16, Praha, Futurum
Anneke van Giersbergen
Drive
Ethir Anduin
Loneliness of My Life
Mostly Autumn
White Rainbow
Samael
Lux Mundi
Hyrgal
Hyrgal
Impavida
Antipode
Manes
Slow Motion Death Sequence
Wiegedood
De Doden Hebben Het Goed II
La Mer
Tetrahedra
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.