Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slidhr - White Hart!

SlidhrWhite Hart!

Sorgh24.10.2023
Zdroj: Bandcamp, Mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Rukopis Slidhr dbá na stylovou věrnost a kromě drobných připomínek pod čarou jde o čistý black metal.

Jednou z možností, jak nasát severní náladu a zapomenout na letošní nekončící léto, je pustit si nové album od irské kapely Slidhr. Tohle jméno je pro mě zatím velká neznámá a nic na tom nemění fakt, že Slidhr drtí notové osnovy už od roku 2005. Houfy jiných doposud stínily jejich temnou siluetu, a tak se k nim dostávám až s aktuální řadovou deskou White Hart!.


Hola, bílý jelene, však jsme našli společnou řeč během několika okamžiků. White Hart! je ten typ nahrávky, která se nebabrá s nějakou vyšší pravdou, hlubší filozofií nebo zákeřnými jinotaji, ale zcela na rovinu vypráví své kapitoly tak, jak jdou po sobě. Pracovní metodou je black metal hrubšího ražení, ale nejde o žádný war masakr ve stylu Marduk. Slidhr mají zakalený pohled upřený do zbytků lesů po kůrovci, do obnovených mokřadů a pastvin, ze kterých se výhružně sápe mlha a občas zakleje bloudící bohatýr. Taktéž dávka suverénního egoismu by se dala najít a s ním spojená misantropie. To vše zní jako naprostá klasika a je to tak dobře. Zmíněné pocity a témata jsou přítomny nejen v textech, ale hlavně v hudbě a citlivý jedinci ten naturální, ostrý feeling ucítí. Není vystaven na pultě určeném k rychlé spotřebě, ale skrývá se pod vrstvou hutných technologií. Díky nim má zvuk neobvykle hluboké podloží a nesoustředěného posluchače logicky napadají myšlenky čistě deathmetalové. Rukopis Slidhr ovšem dbá na stylovou věrnost a krom zmíněných hloubek je album čistý black metal.


Melodika nedisponuje bohatýrským rozmachem. Ve chvílích marnivého vzdoru dokáže s jepičím efektem porazit hučící soukolí postavené na důrazné rytmice, ale nepřesvědčí. Hlavně si je ale třeba uvědomit, že není tím hlavním nosným prvkem desky. Skromnosti si od sudiček nabrala plnými hrstmi a čile ji kloubí se stylovou nepřístupností a povýšeností. Studené riffy opakují povědomé kompozice, nástroje jakoby vrčely elektrizujícím hněvem. Stáváme se jeho zajatci ve skladbách vyžadujících rychlý proces, v pomalých partech nás zarazí povědomá jednoduchost, kterou  obdivujeme u Darkthrone nebo Tulus. Baví mě obě polohy a vážím si i drobných prvků, které by se s přimhouřením hledí daly považovat za zajímavé. Klasicismus je doktrínou i v prostoru u mikrofonu. Zpěv srší standardizovanou nenávistí a krom bohatýrského halekání v úvodu se drží pravidla co nejvíc tepat do rozjitřeného organismu posluchače. Hledat v něm něco víc než blackové skuhrání by bylo projevem senility, spokojme se proto s touto jistotou.

 

Whitě Hart! není revoluce v žádném slova smyslu. Je to zlý, střídmý black, který, vzhledem ke svému původu kupodivu a možná naštěstí, není navlečen do foklorního šatu, nesaje ze džbánu lidových tradic a na Irsko neukazuje ani prstem. Tím se stává široce dostupným a nekonfliktním. Kvality má a potvrdil to tím, že si ho dávám poměrně často. Těžko říct, jestli to něco dokazuje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maso / 7.1.24 23:09odpovědět

Nezklamali! První trojka skladeb zabíjí. Ranní lajna koxu zadara!

Bodin / 30.11.23 11:40odpovědět

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neslyšel tak výborné blackové album. Tohle bude závislost na delší dobu.

simach / 24.10.23 15:38odpovědět

Slidhr je nechutne neospevovany projekt. Stavil by som sa ze toto je jedna z kapiel ktore mozno ak nie priamo tak ciastocne prispela k formovaniu islandskeho stylu bm

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky