Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sliming Spoon - Glass

Sliming SpoonGlass

Jirka D.29.7.2014
Zdroj: CD, 4-panelový digipak, promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Zasněné, silně atmosférické a přesto dramaticky neklidné album, u něhož je třeba jít pod povrch, hledat a klást na sebe nároky. Odmění se.

Začínající kapely to mají u mě jednodušší, nic od nich nečekám a mohou pouze překvapit. Sliming Spoon začínající kapela jsou, fungují od loňského roku, letos vydali svou debutní, krátce přes půlhodinky dlouhou nahrávku, od níž jsem nic nečekal a která mě v některých ohledech mile překvapila.

 

Začněme ale popořádku a na úvod si projděme některá zklamání, ať je máme za sebou. Prvním z nich je zpracování CD edice alba, v níž se patrně odráží nízký rozpočet v kombinaci s nejistým zájmem ze strany fanoušků a neochota kapely riskovat bohatší a tím i dražší provedení. Čtyřpanelový digipak bez jakýchkoliv dalších propriet sice není nijak vzácné řešení a uchylují se k němu i poměrně velcí hráči, ale jako omluva to prostě nestačí. Obdobně nevýrazný dojem ve mně zanechává grafika, která má ještě kousek cesty k minimalismu aktuálních OR, ale obdobně jako zpracování „LP“ ve mně vzbuzuje pocit, že některé dnešní kapely ve snaze najít zajímavé a neortodoxní řešení velmi snadno rezignují na alespoň základní řemeslnost a dobrý nápad nahrazují jakousi odbytou polovičatostí.

 

Kapela

 

Druhým a v mém pohledu zásadnějším problémem je zvuk nahrávky, který o sobě mnohé prozrazuje hned v úvodu první skladby, která vás svým nástupem uzemní značně nevybíravým způsobem. Při masterignu se někdo (zcela v duchu doby, ale jak už jsem někde psal, v duchu značně blbém) snažil o vysokou hlasitost, což se mu sice povedlo, ale na úkor alespoň minimální dynamiky konečného záznamu. Nahrávka je velmi plochá, unavující, hlas zpěvačky nesmlouvavě vytažený do míst, kde bych jej při zdravém stavu věcí nečekal a naopak údery bicích (především činely) jsou seřízlé a bez obsahu.

 

Pro příjemnější pocity musíme zacílit pouze na muziku a výše uvedené skutečnosti odfiltrovat. I zde ovšem nebude pořízení jednoduché a při prvotním, v horším případě povrchním seznamování může pocit jakési unylosti či zpomaleného a zjednodušeného Guano Apes naskočit celkem snadno. Na rovinu je třeba napsat, že deska „Glass“ není ani o muzikantské složitosti, ani o velkých nápadech, ale především o atmosféře, se kterou Sliming Spoon kouzlí překvapivě obstojně. Příčiny můžeme hledat jednak u ležérního (v dobrém smyslu) hlasu zpěvačky Patty, a druhak u skladatelské zručnosti, která se právě s vokálním projevem skvěle doplňuje a po celou tak dobu mám dojem, že obojí je vzájemně šité na míru velmi zodpovědně.

 

CD

 

Album se vpřed ubírá pozvolna až ospale, ale i v takto úzkém manévrovacím prostoru neztrácí Sliming Spoon smysl pro dramatičnost a dynamický vývoj kompozic. Ať už jde o nápadité rytmické změny nebo o skutečně silné refrény (které ale nenáleží do kategorie lidových popěvků, nýbrž jsou logickým a emotivním vyvrcholením předchozích pasáží), kapela dokazuje svou tvůrčí jistotu a smysl pro ucelenou a logicky poskládanou píseň. Následek je ten, že „Glass“ se poslouchá opravdu dobře a v mezích stanovených výrazem kapely jde o velmi zdařilou práci. K energii a barevné paletě Guano Apes nebo PJ Harvey je to kousek cesty, ale teď se tu bavíme o začínající kapele. A té lze leccos prominout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky