Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slugdge - Esoteric Malacology

SlugdgeEsoteric Malacology

Sorgh18.9.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Skoro to nejde vyslovit, nebo nevím jak. Slugdge. Podivnost, jazyková hříčka, ale hlavně skvělá kapela, která má v oblibě sliz a tvory jej plodící.

O kapele Slugdge jsme už jednou psali, ale nedalo nám to vzít to všechno ještě jednou a podrobněji. Navzdory tomu, že to není čerstvá novinka a navzdory tomu, že už o ní byla kdysi řeč. Zanechala v nás hlubší než běžné dojmy. Takové víc slizké...


 

Tahla kapela ze Spojeného království je totiž fakt něco. Nejen že překvapuje svým jménem, ale nazvat své album po vědě o měkkýších, navíc v esoterické rovině, to je prostě nápad hodný obdivu. A baví mě to jako prase, je to vtipná a současně vymakaná hudba se spoustou technických detailů. Zoologismus v této formě má potenciál přitáhnout všechny, které přírodopis základní školy neoslovil a nezmar hnědý pro ně zůstal jen mlhavou příšerou z nočních můr. Slimáci, houby a další měkcí tvorové jsou zde přeneseni do tvrdé formy progresivního metalu, obalují se tvrdým krunýřem a stávají se oříškem k hlasitému rozlousknutí. Nejde o suchopárné definice druhové pestrosti, texty jdou do široka a o měkké téma se někdy jen lehce otírají, ovšem pocit choroboplodných částic, plísní, hub a šneků je všudypřítomný.  Do toho otázky Boha, vědy a lidství, celostní koktejl.

 

Pestré barvy z přebalu desky Esoteric Malacology se podobně jako u jejich minulých alb zvolna vlévají do hudebních střev. Je to fantastický, barvami hýřící obal provokující představivost. Při hlubším zkoumání může působit trošku nechutně, ale barvičky spolu ladí a vždy se dá uhnout očima někam jinam. Prodírat se vlhkými kličkami a záhyby je zážitek jak vizuální, tak poslechový. Hudební mana na mně nenechala nit suchou a zakrátko jsem ronil sliz.

 

Rozšafná hudební témata nemají ostré hranice a jde o technicky dokonalý příklad zhmotnění přírodopisného poznání. Progresivní death metal se ukazuje jako ideální metoda pro tento typ výuky. Hudební zákruty odpovídají oblým tvarům slizkých tvorů a riffy řežou jako písek, po kterém se tihle tvorové plazí. Zpěv je zaujatou přednáškou odborníka, který tajemnou krásu těchto tvorů považuje za něco úplně normálního. Odborné výrazy, poučky a bádací postupy nepůsobí sevřeně, hudební svoboda je nade vše a v učených hlavách zraje touha trhat žánrová pouta. Převažuje hrubý vokál, ale své místo zde má i čistý zpěv, autoritativní hlas, který lahodí uším nateklým moudrostí. Ostré hrany a tvrdost death metalu retušují melodická sóla, kapela tu a tam využívá klávesových plošek, aby tvořily mosty mezi rozmanitým tokem biologického materiálu. U předchozí desky mi nazvučení kláves připomínalo pseudozvuk spinetu u italských Sadist, letos nabyly univerzálnější podoby.

 

 

Jak přibývají poslechy, čím dál víc se utvrzuji v názoru, že je to nadmíru chytrá muzika. Tolik nápadů zpracovaných špinavým řemeslem, které útočí tvrdostí, měnícím se rytmem a střídáním nálad, jenž je místy až osudové. Album na jednu stranu ctí prapor hutného deathu, aby na sebe jinde vzalo atmosféru lehce pouťovou, kdy se školometská vážnost vypaří. To je chvíle, kdy by někdo mohl správně tipnout odkud Slugdge jsou. Ta stará, dobrá Anglie a podivné spolky křížící atmosférické výrony s vyšším uměním. Akercocke, Voices, tímhle směrem to lehce táhne. Pomalé, melodické, až dojemné pasáže mají stejnou důstojnost a charisma. To ostatně probleskuje celým albem, jen je víc skryto pod vrstvou mazlavé hmoty.


Ta naštěstí neuškodila zvuku, který je čistý a ostrý, a umožňuje vidět do nitra slizké říše. Člověka ten detailní pohled může napoprvé odradit a zhnusit, ale bez zbytečného ostychu je to krása, kterou je třeba ocenit a vyzdvihnout. Ti měkkýši si to zaslouží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-Ruadek- / 18.9.19 8:12odpovědět

Jedna z nejlepších desek minulého roku. Začal jsem poslouchat cca před měsícem a neustále baví. Roztodivný roztoč to je.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky